Naše posedlost vinou a otázkou, kdo je nebo není hoden Božího plného přijetí, proto narušuje naši cestu. Neboť nesměřujeme k jedinému cíli: jsme na pouti k centru našich srdcí. Právě v tomto místě modlitebního odpočinku vybuchuje nevýslovná radost.
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Naše posedlost vinou a otázkou, kdo je nebo není hoden Božího plného přijetí, proto narušuje naši cestu. Neboť nesměřujeme k jedinému cíli: jsme na pouti k centru našich srdcí. Právě v tomto místě modlitebního odpočinku vybuchuje nevýslovná radost.
Byla to radost z krásy bytí, radost ze všech úžasných a milých lidí, které jsem v životě potkala. Kosmická nebo duchovní radost je něco, čeho se účastníme; přichází odjinud a proudí skrze nás. Nemá to nic nebo téměř nic společného s tím, jak se nám v daném okamžiku daří v životě. Vzpomínám si, že jsem si pomyslel, že to musí být důvod, proč se svatí mohli radovat uprostřed utrpení.
B.Holmesová: nevýslovná radost je okamžik
mystického setkání
kdy Bůh vstoupí po špičkách do tichého altánu,
svědčí o Božím utrpení,
a šeptá nám do uší,
„Nezapomeň,
že jsem tě naučil létat
na křídle a modlitbě,
až budeš připraven
letíme!“…
R.Rohr: Hledejte radost v Bohu a pokoj v sobě; hledejte spočinutí v tom, co je dobré, pravdivé a krásné. Je to jediné místo odpočinku, které nám zároveň umožňuje slyšet a snášet temnotu. Tvrdé a měkké, obtížné a snadné, bolestné a extatické se navzájem nevylučují; ve skutečnosti se navzájem umožňují.
Barbara Holmes: Ať už se ve vašem životě právě teď děje cokoli, i to pomine. Kde nacházíte svou radost? Pokud nevíte, jak tančit, nedělejte si starosti. Vaše duše zná kroky. Ať už vás život zastihne kdekoli, nezapomeňte tančit a zpívat s Bohem, který s vámi tančí jako vichřice.
R.Rohr:Pamatujte, že Bůh je vždy přítomen v realitě takové, jaká je, ne pouze takové, jaká by měla být. Když se setkáme s lidmi, kteří se dokážou usmívat v přítomnosti smutku, je v nich jas – jasnost, pravda a svoboda.
A radost je také disciplína. Hledáme ji, hladovíme po ní a žízníme po ní, cvičíme ji, dokud se nestane zvykem. Jak? Tím, že v každém okamžiku zaměříme svou pozornost i na ty nejmenší předměty, vjemy a emoce, které nám stojí na cestě. Musíme se naučit ji hledat, dokud se naše hledání nestane zvykem.
Musíme se připravit na to, abychom i uprostřed chaosu a utrpení žili dobrý život plný vzdorné radosti. Toho lze dosáhnout. Dokázaly to miliardy našich předků a sousedů. Jejich odkaz nás učí vnímat každou zesilující epizodu turbulence jako porodní bolest, z níž se může zrodit nová tvůrčí příležitost. Život bude tvrdý; jedinou otázkou je, zda se staneme tvrdšími, moudřejšími a odolnějšími….
Pamatujte, že celý proces nejčastěji začíná jedním dlouhým, vychutnávaným okamžikem úžasu, jedním plně upřímným okamžikem, kdy vidíme a říkáme: „Právě tohle!“. A jak sliboval Izajáš, budeme vědět, že každý okamžik křičí: „Jsem tady! Jsem tady!“
Nepřipoutávejte se. Pokud prožíváte smutek a naprostou ztrátu, nepřipoutávejte se k prožívání sebe sama ve chvílích naprosté ztráty. Spíše se od své ztráty odpoutejte. Je skutečná – ale vězte, že ztráta nemá právo pojmenovat, kdo jste, neboť pouze nekonečná štědrost Boha, který se vám dává právě v tomto okamžiku, má právo pojmenovat, kdo jste.