Julian z Norwiche: Univerzální mystička – Středa, 13. května 2026
Milovaný, buď požehnán, neboť je tomu tak: vše je v pořádku.—Julian z Norwiche, Zjevení
Duchovní učitelka a překladatelka Mirabai Starr popisuje, jak Julianina pozitivní zkušenost s Bohem ji podporovala, když věci ve světě kolem ní nebyly „v pořádku“:
Juliána je optimistka
Středověká anglická anachoreta Julian z Norwiche nám zanechala radikálně optimistickou teologii. Neměla žádný problém přiznat, že lidské bytosti mají sklon sejít z cesty. Narušujeme vztahy, zneuctíváme Božství, děláme nešťastná rozhodnutí a snažíme se skrývat své chyby. A přesto Julian trvá na tom: „Všechno bude v pořádku a všechno bude v pořádku a všechno bude v pořádku.“ [1]
Vnímejte to.
Toto tvrzení má proniknout mlhou naší beznaděje a probudit nás. Neříká prostě: „Všechno bude v pořádku.“… Nežádá nás, abychom se uchýlili k duchovnímu obcházení tím, že vše, co se děje, svádíme na Boží vůli a nazýváme to dokonalým navzdory všem důkazům o opaku. Čelí přímo nevyhnutelnosti toho, že se netrefíme do černého a že v tomto světě existuje zlo. I tak je přesvědčena, že podstatou Božství je milosrdenství, a chce, abychom to vstřebali do každé buňky svého bytí.
Starr se zamýšlí nad Julianiným učením o hříchu:
Ve svém mystickém mistrovském díle The Showings Julian vypráví, že bývala posedlá hříchem. Nemohla pochopit, proč Bůh, který je všemocný, při stvoření světa neodstranil naše negativní sklony. „Kdyby hřích ze stvoření vynechal, zdálo se mi, že by bylo vše v pořádku.“ Ale to, co Boží Matka Julianě ukázala ve vizi při klinické smrti, bylo, že vše bude v pořádku tak jako tak…
Juliana nahrazuje hřích láskou
Juliana nám to vysvětluje [v kapitole 27]. Tím se zbavuje celého pojmu hříchu a nahrazuje jej láskou. „Věřím, že hřích nemá žádnou podstatu,“ píše Julian, „ani špetku bytí.“ Ačkoli hřích sám o sobě nemá existenciální hodnotu, má dopad. Způsobuje bolest. To bolest má podstatu.
Milosrdná povaha Boha
Ale milosrdenství přichází rychle. Je okamžitě k dispozici. Neúprosné! Je upřímně řečeno nezdvořilé z naší strany pochybovat o tom, že všechno bude v pořádku (a všechno bude v pořádku a všechno bude v pořádku). „Když pronesl tato laskavá slova,“ píše Julian, když mluví o Bohu-Matce, „ukázal mi, že mi ani nikomu jinému nepřisuzuje ani špetku viny. Nebylo by tedy ode mě nezdvořilé obviňovat Boha z mých přestoupení, když on mě neobviňuje?“ Milosrdná povaha Boha činí celou hru na obviňování zastaralou….
Bůh miluje bezpodmínečně
Pro ty z nás, kteří nevěří v nějaký dokonalý posmrtný život, ale spíše se soustředí na to, aby se věci zlepšily přímo tady na Zemi, se toto učení může jevit jako nesouvisející. Ale to, co Julian se srdceryvným soucitem říká, je, že to nyní nemůžeme vědět z naší omezené, bolestí nasáklé perspektivy. Nakonec však procitneme k pravdě, že jsme Bohem bezpodmínečně milováni.
Prameny:
[1] Julian of Norwich, The Showings: Uncovering the Face of the Feminine in Revelations of Divine Love,trans. Mirabai Starr (Hampton Roads, 2022), 67. Selection from chap. 27.
Mirabai Starr, Wild Mercy: Living the Fierce and Tender Wisdom of the Women Mystics (Sounds True, 2019), 175–177.
Image Credit and inspiration: Syuhei Inoue, untitled (detail), 2020, photo, Japan, Unsplash. Click here to enlarge image. The light streaming through the window represents Julian of Norwich’s quiet revelation; she is illuminated by a wisdom and strength she cannot contain or fully grasp—available to all of us, whether in peacetime or in crisis.