kapitola „A Boží hněv?“ (str. 131-135)
Výpisek mi poslal Jirka Šenkýř OFS
hlavní myšlenka: „Vykládej prostě Písmo stejným způsobem jako Ježíš. Ignoruje, popírá nebo otevřeně odmítá své vlastní Písmo všude, kde je imperialistické, trestající, výlučné nebo klanové. Ověřte si to sami.“
Ježíš vynechává z hebrejské citace Den pomsty
R. Rohr k tomu píše (úryvky): Ježíš čte ze svitku Izaiáše, začíná „Duch Hospodinův je nade mnou, neboť mě pomazal nést evangelium chudým“ a končí „vyhlásil léto Hospodinovy milosti“. Pak vynechává „den pomsty našeho Boha“, který je v originálním úryvku (viz Izaiáš 61, 1-2). Namísto aby tedy vyhlásil cizince a nepřátele za objekty Boží pomsty, Ježíš obrací smysl textu a chválí věřící cizince ze Sarepty a Sýrie, zatímco kritizuje postoje svého vlastního „vyvoleného“ národa. Posluchači se jeho selektivním čtením tak rozzuřili, že se pokusili ho shodit ze srázu! (viz LK 4, 25-30)
Ježíš Ignoruje, popírá nebo otevřeně odmítá své vlastní Písmo všude, kde je imperialistické, trestající, výběrové nebo klanové.
Kde je tedy v trojičním Bohu hněv? Proč jsou v Písmu taková místa? I Pavel píše o „Božím hněvu“ (Ř 1, 18; Ef. 5, 6). Písmo je plně lidské a plně Božské. Písmo je všude, všude napsané lidmi z lidské perspektivy. Říkáme tomu „slovo Boží“, ale jediné Slovo Boží jednoznačně vyjádřené na stránkách bible je Ježíš, věčný Logos. Slova na našich inspirovaných stránkách jsou slova mužů a žen. Lidé z psychologického hlediska skutečně potřebují určitou míru podmíněné lásky, aby nás vedla k poznání lásky nepodmíněné a k touze po ní. (pozn. podmíněná láska = my něco „uděláme pro Boha“ a on nám projeví svou lásku) Text Písma nezadržitelně směřuje k zahrnutí všech, k milosti, nepodmíněné lásce a odpuštění. Říkám tomu „Ježíšova hermeneutika“. Vykládej prostě Písmo stejným způsobem jako Ježíš! Ignoruje, popírá nebo otevřeně odmítá své vlastní Písmo všude, kde je imperialistické, trestající, výběrové nebo klanové. Abych to shrnul, nevěřím, že Bůh cítí jakýkoliv hněv – je to teologicky nemožné, pokud je Bůh Trojice.
Příslušné úryvky z Písma:
Izaiáš 61
- Duch Pána Jahva je nade mnou, neboť Jahve mi dal pomazání; poslal mě, abych nesl zvěst chudým, obvázal poraněná srdce, zvěstoval zajatcům propuštění a vězňům osvobození,
- vyhlásil milostivé léto, jež dává Jahve, a den pomsty našeho Boha, abych utěšil všechny zarmoucené,
Lukáš 4
16. (Ježíš) přišel do Nazareta, kde vyrostl …
17. Podali mu knihu proroka Izaiáše …
18. Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu,
19. abych vyhlásil milostivé léto Páně
20. Pak zavřel knihu, vrátil ji služebníkovi a usedl.
26. ale k žádné z nich nebyl poslán Eliáš, jen k vdově do Sarepty v Sidónsku
27. A mnoho malomocných bylo v izraelském národě za proroka Elizea, ale nikdo z nich nebyl očištěn, jenom Náman ze Sýrie.
Matouš 5
Ježíš shrnuje důležitou, všeobecně přijímanou část Zákona a dává ji do kontrastu s „já však pravím“, přičemž přináší svůj vlastní – často podvratný – výklad záležitosti.
31. Také bylo řečeno: kdo by se rozváděl se svou ženou, ať jí dá rozlukový list. Ale já vám říkám: Každý, kdo se rozvede se svou ženou … uvádí ji do cizoložství, a kdo se ožení s rozvedenou, dopouští se cizoložství.
38. Slyšeli jste, že bylo řečeno: Oko za oko a zub za zub. Ale já vám říkám: Neodporujte zlému…
43. Slyšeli jste, že bylo řečeno: Miluj svého bližního a měj v nenávisti svého nepřítele. Ale já vám říkám: milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.