Falešné já je třeba opustit

Devátý týden: Setkat se se svým pravým já

Člen fakulty CAC James Finley se zamýšlí nad učením Thomase Mertona o Pravém Já a odděleném a falešném Já:

Pravé a falešné já

Naše pravé Já existuje ve společenství. Je to Já, které přežívá v Boží věčné lásce. Falešné já naopak stojí mimo živé společenství s Bohem a přitom přímo formuje naši identitu. Jak říká Merton:

Když si myslíme že ovládáme své bytí a že máme pod kontrolou naše přirozené schopnosti, pak si začneme mylně myslet , že naše ego je opravdu jediným zdrojem a zároveň cílem našich činů. Jenže je to jen naše iluze ! Naše skutky, jakkoli jsou spontánní, postrádají duchovní význam a autenticitu. [1]

Touhy našeho ega pramení z falešného já

Chceme se stát vlastníky svého bytí a proto lpíme na každém úspěchu. Myslíme si, že naše úspěchy ověřují naší samozvanou realitu. Stavíme se do středu našeho života a Boja odstrkáváme na neviditelný okraj. Ostatní věci a bytosti bereme jako důležité, jen pokud jsou důležité pro naše osobní plány, a jsou prospěšní našemu egu. Jedná se o vnitřní proces, který ničí VŠE Boží. Naším Bohem se stala neplodná nicota.

Falešné já vytváří jen iluzi úspěchu

Merton objasňuje, že autonomie a samostatnost našeho falešného já je jen iluze.

Moje falešné a soukromé Já chce existovat mimo dosah Boží vůle a Boží lásky – a proto je mimo realitu a mimo život. Falešné já je nám k ničemu, protože je jen iluzí. [2]

Otec Richard Rohr popisuje, jak falešné já žije odpojeno od Boha a od skutečné reality:

Výsledky stvořené egem nepřežijí

Naše falešné já (můžeme jej nazvat naším “malým já”), je odrazovým můstkem v našem bytí: naše tělo, naše práce, naše vzdělání, naše oblečení, naše peníze, naše auto, naše sexuální identita, náš úspěch a tak dále. To jsou ozdoby našeho ega. Zdobíme se jimi ve všední dny. Jsou pěkným místem , na které stojíme, ale jsou do značné míry jen projekcí našeho sebeobrazu a naší připoutanosti k němu. Žádný z nich nás nepřežije! Když jsme jít dál za naše falešné já – ve správný čas a správným způsobem –nic z toho neztratíme. Ve skutečnosti se bude cítit svobodnější a a dokonce osvobození. Jakmile se spojíme s Celkem, nebudeme potřebovat chránit nebo bránit pouhou jeho jednu část. Spojíme se s něčím nevyčerpatelným.

Pravé Já žije věčně

Jestliže nenecháme naše falešné já odejít zůstaneme zaseknuti, uvězněni a budeme závislí jen na sobě. Pokud vše, co vlastníme na konci života, je naše falešné já, nebude toho mnoho, co bychom mohli zvěčnit. Naše falešné já je jen přechodné. Všechny naše role jsou jen “náhody” z velké části vytvořené mentálním egem. Naše falešné já je to, co se neustále mění, co jen prochází naším životem a nakonec spolu s námi umře. Pouze naše Pravé Já žije věčně. [3]

Prameny:

[1] Thomas Merton, Contemplative Prayer (New York: Herder and Herder, 1969), 86.

[2] Thomas Merton, New Seeds of Contemplation (New York: New Directions, 1972), 34.

[3] Adapted from Richard Rohr, Immortal Diamond: The Search for Our True Self (San Francisco, CA: Jossey-Bass, 2013), 28–29.

James Finley, Merton’s Palace of Nowhere: A Search for God through Awareness of the True Self (Notre Dame, IN: Ave Maria Press, 1978), 32–33. 

Image credit: Charlein Garcia, Untitled (detail), 2018, photograph, Philippines, Unsplash, free use. Jenna Keiper, Untitled Leaves (detail), 2020, photograph, New Mexico, used with permission. Charlein Garcia, Untitled (detail), 2018, photograph, Philippines, Unsplash, free use. Jenna Keiper and Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States.

This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story. 

Image inspiration: The true self is deeper than our egos and eccentricities. At times mirroring the innocence of a child, it awaits our remembering. May we also open, with childlike curiosity, to our own transformation.