Dvacátý první týden: Obnova křesťanství
Danté Stewart, duchovní a spisovatel, vyzdvihuje ústřední místo, které v jeho rodině zaujímá Bible:
Bible krále Jakuba
Na mé poličce leží stará Bible krále Jakuba. Je černá, robustní; zlaté lemování stránek se při dopadu světla leskne. Chybí jí přebal a nitky se během let od sebe uvolnily. Byla vyzkoušena. Procestovala jih, prošla časem. Nyní leží na poličce, kde dělá společnost knihám napsaným černochy. Černoši, kteří četli podobnou Bibli, s ní zápasili a byli jí zmateni. Černoši, kteří ji drželi stejně pevně jako já dnes.
ovlivnila život černochů po celá staletí
Když otevřu tuhle starou Bibli… …jsem najednou obklopen kazateli a matkami a přáteli a svatými a hříšníky, kteří se snažili milovat a žít dobře – a přitom selhávali, učili se a zkoušeli to znovu. Když čtu tato stará písma, slyším, jak plynula z úst mé maminky . . . .
To byl její jazyk. Byl to jazyk mé babičky, jazyk její matky. . . .
Po mnoha letech uctívání a práce v bělošských církevních prostorách se Stewart dostal na křižovatku své víry:
a přináší jim dodnes směr kterým se mohou vydat.
Když žiji, pohybuji se a jsem v této zemi, říkám si: Jak mám být černochem, křesťanem a Američanem?
A tak se vracím k této staré Bibli krále Jakuba a k našim černošským modlitbám a černošským kázáním. . . .
Odhaluje bělošskou “křesťanskou” nadřazenost nad křesťany jiné pleti
Dozvěděl jsem se, že mnozí z nás se nevzdali víry, jen způsobu, jakým byla naše víra využívána k utlačování druhých. Nevzdali jsme se Bible, jen způsobu, jakým byla použita k marginalizaci ostatních. Nevzdali jsme se Ježíše… nestáváme se méně duchovními nebo náboženskými. Jen jsme se naučili snášet méně, mnohem méně. Dnes mnoho lidí hodně mluví o tom, že lidé opouštějí církve, vzdávají se křesťanství a odmítají Ježíše. Ve skutečnosti se vzdali bělošské nadřazeného křesťanství , které se víc stará o moc než o Ježíše, a které se naopak dost nestará dost o to, aby bralo vážně naše životy i naši budoucnost. Stejně jako James Baldwin se držíme Ježíše a zároveň žijeme se svým strachem, traumatem, pochybnostmi a nadějí. Náš příběh a příběh Ježíše jsou spojeny vírou, nadějí, láskou a společenstvím. . . .
ze které se černošští křesťané přejí osvobodit
Víra – upřímná, hluboká, zranitelná víra, jak píše Baldwin – je o dospívání, o tom, jak se stát milujícím, upřímnějším a zranitelnějším. Jde o to, abychom se postavili sami sobě a tomu, po čem toužíme. Je to hledání způsobu, jak každý den začít znovu. Nejde o to, že máme správnou odpověď nebo všechna správná řešení. Jde o to, že jsme v Ježíšově příběhu našli hluboký smysl. Naučili jsme se, jak píše James Cone, že “být černochem a křesťanem může být osvobozující”.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version)
Prameny:
Danté Stewart, Shoutin’ in the Fire: An American Epistle (New York: Convergent Books, 2021), 3–4, 6, 123, 124.
Image credit: Chaokun Wang, 墙 wall (detail), 2020, photograph, China, Creative Commons. Yoichi R. Okamoto, Munich’s Large and Beautiful Fussgangerzone (detail), 1973, photograph, Munich, Public Domain. Chaokun Wang, 树 tree (detail), 2019, photograph, Qufu, Creative Commons. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge the image.
This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: Sometimes the wall cracks or the tree dies. We ponder and question what we profess to believe. It’s a healthy practice that undergirds a maturing faith.