Týden čtyřicet tři: Mechthilda z Magdeburku
Autorka Laura Swanová, benediktinská mniška, studovala křesťanská ženská spirituální hnutí a píše o alternativním životním stylu středověkých bekyní:
Kdo bylu Bekyně?
V různých částech Evropy se bekyně začaly formovat před více než osmi sty lety – kolem roku 1200. Bekyně byly laiky, nikoliv jeptiškami, a proto neskládaly slavnostní sliby a nežily v klášterech. Bekyně byly fenomenálním způsobem života, který se rozšířil po celé Evropě, ale nikdy se nejednalo o řeholní řád nebo formalizované hnutí. Neměly ani žádného konkrétního zakladatele nebo pravidlo, podle kterého by žily. Existovaly však společné prvky, které činily tyto ženy charakteristickými a známými, včetně jejich společného způsobu života, čistoty a prostoty, jejich neobvyklého obchodního umu a jejich oddanosti Bohu a chudým a lidem na okraji společnosti. Tyto ženy se v podstatě vymezovaly samy vůči mnoha pokusům o jejich ovládání a definování. Žily samy nebo společně v takzvaných Bekynáš, což mohly být jednotlivé domy pro několik málo beguin nebo, jako v Bruggách, zděné řady domů uzavírající centrální dvůr s kaplí, kde mohlo žít více než tisíc beguin. [1]
Bekyně měly důvěrný vztah s Bohem
Vnitřní duchovní svět žebraček byl bohatý na představy. Tyto ženy a některé jejich mnišské současnice podnítily seismický posun v provincii imaginace a přenesly svou ztělesněnou zkušenost Boha a svou duchovní cestu do rozšířené a prohloubené vnitřní oblasti. Bekyňské mystičky prožívaly prudce důvěrné setkání s Bohem – kterého nazývaly „Bohem“ i „Jediným“…..
Pobývaly v Boží přítomnosti s radostí, milosrdenstvím a soucitem a láskou
Pro tyto ženy byla modlitba pobytem v Boží přítomnosti, snahou sjednotit svou mysl a srdce s Tím, kterého milovaly (a kterého často nazývaly svým „Milovaným“). Hlavním životním cílem Bekyní byla jednota vůle – aby se jejich osobní vůle natolik spojila s vůlí Boží, že by v podstatě fungovaly jako jednotný celek. Boží srdce by bylo srdcem hledajícího; srdce hledajícího by našlo domov v Bohu a pouze v Bohu. Tato jednota vůle by se projevovala radostí, milosrdenstvím a soucitem a láskou…..
Bůh se touží přiblížit všem
Bekyně nabádali své následovníky, aby si uvědomili, že neexistuje žádná překážka, která by bránila hlubokému a smysluplnému modlitebnímu životu. Nezáleželo na tom, jaké bylo životní postavení člověka, zda byl vzdělaný nebo nevzdělaný, chudý nebo bohatý, nebránilo mu to v uvědomování si Boha v jeho životě ani mu to nebránilo. Bůh se toužil přiblížit všem.[2]
Prameny:
[1] Laura Swan, The Wisdom of the Beguines: The Forgotten Story of a Medieval Women’s Movement (Katonah, NY: BlueBridge, 2014), 1–2.
[2] Swan, Wisdom of the Beguines, 88, 92, 94.
Image credit: A path from one week to the next—Alma Thomas, Snow Reflection on Pond (detail), 1973, acrylic on canvas, Smithsonian. Loïs Mailou Jones, Jeune Fille Français (detail), 1951, oil on canvas, Smithsonian. Loïs Mailou Jones, Textile Design for Cretonne (detail), 1928, watercolor on paper, Smithsonian. Click here to enlarge image.
Mechtild looks into our eyes with peace and knowing of the Beloved – we look back into her eyes having beheld the same Beloved.