28. týden: Jonáš a Boží skandální milosrdenství-Čtvrtek, 10. července 2025
Rabín Dr. Shmuly Yanklowitz popisuje Jonášovo jednání jako protest, který byl motivován jak vírou, tak politikou:
Protest je optimistický krok
Co znamená protestovat? Protest vyjadřuje názor, že na světě je něco špatně. Zároveň je protest také optimistickým krokem, který vyjadřuje naše přesvědčení, že lidské činy mohou být zodpovědné, lidské instituce napraveny a společnost změněna. Protest se snaží bojovat proti nespravedlnosti, nenávisti, chamtivosti a možná i strachu. Proč je to důležité?
Jonáš měl protestovat proti nespravedlivé společnosti
Kniha Jonáš začíná myšlenkou, že náboženské činy mohou být politicky podvratné. V prvních dvou verších Bůh vyzývá Jonáše, aby se stal nábožensky motivovaným politickým aktivistou: Bůh promlouvá k Jonášovi a naléhavě ho žádá, aby protestoval proti nespravedlivé společnosti. Zatímco si často představujeme veřejný politický protest jako sekulární jev, v knize Jonáš Bůh vyzývá proroka, aby zahájil náboženskou akci. [1]
Richard Rohr uvažuje o tom, jak jsou proroci často kritizováni za to, že jsou „političtí“:
Proroci minulého století měli duchovní cíle ve světě
Nesmíme se nechat odradit, když lidé říkají: „Děláte z toho politickou zprávu, ne duchovní!“ Proroci hovoří o zneužití moci, ale vždy z inspirovaného základu a na vyšší morální úrovni. Vzpomeňte si na Martina Luthera Kinga Jr., který volal po občanských právech; Kateřinu Sienskou, která se zasazovala o reformu duchovenstva a mírové urovnání; aktivismu Sojourner Truth za zrušení otroctví a občanská práva pro Afroameričany a ženy; práci Césara Cháveze při organizování zemědělských dělníků.
Jonáš byl vlastenecký nacionalista, chtěl trest
Jejich kritika a sliby byly vyjádřeny v konkrétních historických termínech, ale s jasným duchovním významem a motivací. Jejich poselství byla s radostí přijata bezmocnými a poté zneužita nebo odmítnuta pyšnými spekulanty a úzkoprsými nacionalisty.
Jonáš byl vlastenecký nacionalista, který chtěl, aby Ninive trpělo; skuteční proroci jsou vždy internacionalisté, kteří usilují o uskutečnění toho, co Ježíš nazývá „Božím královstvím“. Ve svém „politickém“ úsilí proroci poukazují na mocenské vztahy, které vždy kazí lidské vztahy i vztah k Bohu, a staví se proti nim. [2]
Yanklowitz ctí váhu, kterou proroci nesou:
I my můžeme cítit vyčerpání z odpovědnosti za svět
Mnozí z nás mohou mít pocit, že neděláme dost. Můžeme se cítit vyčerpaní a unavení z nesení těžké váhy této univerzální odpovědnosti. Nejsme v tom sami. Vidíme, že i prorok může mít podobné pocity a v reakci na to se snaží utéct před svou odpovědností. [3] Jonáš je jako my. My jsme Jonáš.
Prorok stojí mezi potřebami lidí a Bohem
Není snadné být prorokem. Prorok není ani cool, ani populární; prorok není duší večírku. Prorok je úzkostlivá osobnost, která žongluje s požadavky Boha a potřebami lidí. Prorok je izolovaný a osamělý, neustále riskuje odcizení nebo dokonce smrt. Ale nesmíme se od služby odvrátit. [4]
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Shmuly Yanklowitz, The Book of Jonah: A Social Justice Commentary (Central Conference of American Rabbis, 2020), 1.
[2] Adapted from Richard Rohr, The Tears of Things: Prophetic Wisdom for an Age of Outrage(Convergent, 2025), 87–88.
[3] Rabbi Yanklowitz notes: “We might ask ourselves about how we run away from God today. Do we run from our moral responsibility? Do we run from silence and spiritual engagement? Do we run from our mortality? Do we avoid addressing big theological questions? Indeed, it is only human to hide” (Yanklowitz, 142).
[4] Yanklowitz, Book of Jonah, 7.
Image credit and inspiration: Jong Marshes, untitled (detail), 2017, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. Beneath the surface we flail, bewildered. Has our heart grown too hard to sense the gentle sun of God’s mercy drawing us up and out?