Sobota, 12. července 2025-Shrnutí dvacátého osmého týdne-6. července – 11. července 2025
Neděle
Jonášův příběh boří všechna očekávání ohledně toho, kdo má pravdu, a poté tato očekávání přetváří ve prospěch milosti. —Richard Rohr
Pondělí
Důvěřujte Bohu, důvěřujte Duchu svatému, že vás povede ke vší pravdě. Dejte jasně najevo, že budete následovat Boží volání, bez výjimky. —Barbara Holmes
Úterý
Boží dobrota nás vybízí k odvážnějšímu a riskantnějšímu činu: vydržet pro srdce těch, kteří patří Bohu, ať se nám to líbí, nebo ne. —Debie Thomas
Středa
Utečeme před Boží vizí, nebo budeme následovat Boží volání, abychom přijali odlišnost, se vší naší ambivalencí a úzkostí, nebo pokřtíme své předsudky a nenávist ve vodách náboženské víry? —Bruce Epperly
Čtvrtek
Zatímco si často představujeme veřejné politické protesty jako sekulární jev, v knize Jonáš Bůh vyzývá proroka, aby zahájil náboženskou akci. — Shmuly Yanklowitz
Pátek
Znamení Jonáše je symbolem odevzdání se, puštění se, vzdání se. Většina z nás by tyto fáze nepopsala jako etapy cesty k osvícení, ale jsou mnohem blíže skutečné pravdě a skutečné cestě. —Richard Rohr
Přivítali bychom Jonáše?
Dvacátý osmý týden Praxe
Teoložka Megan McKenna reflektuje příběh Jonáše jako moderní podobenství o pokání:
Příběh pro dětí?
Příběh neochotného proroka ve velkém městě Ninive je velmi známý. Byl dokonce tématem dětských knih, kde je příběh vyprávěn z pohledu velryby a ubohé scvrklé rostliny, která Jonášovi poskytla úlevu od horka. Je to téměř komické, pokud zapomeneme na Jonášovu zlomyslnost, jeho neochotu poslouchat a jeho dětinské trucování, když se jeho nepřátelé kají a Bůh jim prokazuje milosrdenství. Nechce, aby se město kál – aby se mohl radovat z jeho zániku…
Máme se učit milosrdenství
Jonáš byl tak rozzlobený na milosrdenství YHWH, že chtěl zemřít, protože věděl, že tento obrat událostí zničí jeho důvěryhodnost doma!… YHWH ho pokáral a vyjádřil [Boží] starost o obyvatele Ninive: „V Ninive je více než sto dvacet tisíc lidí, kteří nerozeznají pravici od levice… Neměl bych se starat o tak velké město?“ (4:11). Tento morální příběh končí touto otázkou, kterou si máme vzít k srdci. Neměli bychom i my, národ stovek milionů lidí, kteří „nerozlišují pravou stranu od levé“, naučit se milosrdenství a laskavosti, být pomalí k hněvu a plní lásky a upustit od ukládání tvrdých trestů v rámci našeho sebeospravedlňování?
Jak bychom reagovali na Jonášovo poselství dnes?
Co kdyby [křesťané ve Spojených státech dostali] buddhistického proroka, který by lamentoval nad naším trváním na právu vyrábět a udržovat v „pohotovostním stavu“ miliony jaderných zbraní, obranných raketových systémů, radioaktivních a ochuzených uranových střel a pozemních min? Co kdyby prorok prohlásil, že naše zbraně a naše tajné politiky nízké intenzity války doma i ve světě ničí jakoukoli možnost světové harmonie a že do čtyřiceti dnů budeme všichni zničení? Najednou není Jonášovo stanovisko tak směšné, ale spíše si zaslouží vážnou výzvu k prozkoumání našeho národního svědomí.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
Megan McKenna, Prophets: Words of Fire (Orbis Books, 2001), 227–228.
Image credit and inspiration: Jong Marshes, untitled (detail), 2017, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. Beneath the surface we flail, bewildered. Has our heart grown too hard to sense the gentle sun of God’s mercy drawing us up and out?