Sobota, 1. listopadu 2025-Svátek Všech svatých-Čtyřicátý čtvrtý týden Shrnutí-26. října – 31. října 2025
Neděle
Všichni potřebujeme cítit a vědět na buněčné úrovni, že nejsme první, kdo trpěl, ani nebudeme poslední. Všichni jsme partnery živých i mrtvých, kráčíme po boku nesčetných předků a potomků, kteří byli zraněni a toužili po uzdravení. —Richard Rohr
Pondělí
Křesťanství skrývá své předky před zraky všech. Ti, kdo znají Bibli, vědí, že Ježíš vedl velmi veřejnou konverzaci s předky před zraky vybraných učedníků. Volíme bezpečná slova a obrazy, jako je modlitba a proměnění, abychom uklidnili své nepohodlí z kontaktu s předky, který vyžaduje překročení dimenzí. —Barbara Holmes
Úterý
Zdá se mi, že vítězství nad smrtí nastává, když se někdo díky dobru, které vykonal pro druhé, stane součástí budoucího lidstva, které bude vzkříšeno. I když je vaše smrt neznámá a nikdo si ji nepamatuje, zůstáváte naživu v povědomí lidstva. —Ernesto Cardenal
Středa
Když zemřeme, nikam neodcházíme, ale přecházíme do bezprostředního, nekonečného spojení s Bohem. Přecházíme do milujícího Boha, s Boží vlastní láskou k Bohu, která je Duchem svatým. —James Finley
Čtvrtek
Uvnitř ohrady potní chýše se zvířata a předkové přesouvají do lidského těla, do kůže a krve. Země se s námi spojuje… My, kteří se snadno odcizujeme světu, se vracíme k velkému zdroji života kolem nás a v tomto intimním příbuzenství pociťujeme nejhlubší pocit domova. —Linda Hogan
Pátek
Žít ve společenství svatých znamená, že se můžeme brát velmi vážně (jsme součástí Velkého celku) a zároveň se brát vůbec nevážně (jsme jen součástí Velkého celku). —Richard Rohr
Předkové, minulost a budoucnost
Čtyřicátý čtvrtý týden Praxe
Potawatomská autorka Kaitlin Curtice se dívá na své fotografie a uvažuje o své budoucí roli jako předka:
I já se stanu předkem
Tehdy jsem si uvědomila, že jednoho dne budu předkem. Až odejdou mé děti a jejich děti, budou o mně mluvit, o mém odkazu, o tom, co jsem nestihla dokončit nebo co jsem udělala, abych změnila věci. Uvědomila jsem si, že tyto fotografie jsou skutečným ztělesněním posvátného života…
A budu ve spojení s potomky
Vzpomínám si tedy na své předky. Vzpomínám si na to, co mi zanechali, a vzpomínám si na to, co zůstalo nedokončeno. Dívám se na jejich fotografie a hledám v jejich očích příběhy, které nám možná nikdy neřekli, když byli naživu. Místo toho nás navštěvují ve snech, znovu nás spojují a pomáhají nám představit si novou cestu vpřed, cestu míru. Jednoho dne se staneme předky, ale do té doby šeptáme našim dávno zesnulým a prosíme je, aby si nás pamatovali.
Zesnulý
Zesnulý,
vidím tě tam.
Ne tvou kůži a kosti,
ani tělo, které tě kdysi obklopovalo.
Vidím tvou auru,
tvou duši,
tvou podstatu.
Vidím záři toho, kým jsi kdysi byl
a kým jsi dnes.
Vidím, nějakým způsobem,
otisk toho, co jsi mi zde zanechal.
Není to otisk palce, ale nějaká jiná forma
duchovního kódu.
Nějakým způsobem tvůj tvar
vyřezává linie do podstaty toho, kým jsem.
Nějakým způsobem jsem dost
protože ty jsi byl
dost.
Předku, tvé jméno bude vždy
zvukem dechu v mých plicích.
Předku, tvá tvář bude vždy vypadat
jako tvář mých vlastních dětí.
Předku, tvá podstata
bude vždy připomínat
vítr,
když proklouzne
mezi větvemi stromů
a zpívá píseň.
Ty, milý, mě stále vedeš.
Cítím dary, které jsi mi zanechal,
a přemýšlím, kolik dalších
ještě čeká.
Učím se svou vlastní cestu, když
se vyrovnávám s tvými chybami
a uvědomuji si, že jsi byl kdysi člověkem,
stejně jako já jsem teď člověkem.
Zajímalo by mě, kolik toho vnímáš
z druhé strany.
Jaký je Bůh?
Počkám
a jednoho dne
mi to ukážeš.
Translated with DeepL.com (free version)