lid izrael

Lid v exilu

frantiskan

Jak by si měl Izrael vyložit svou těžkou situaci? Někteří se obávali, že Bůh selhal nebo je opustil. Jiní se vinili z toho, že se Bohu nějakým způsobem nelíbili. Ti, kteří se cítili Bohem opuštěni, vyjadřovali své zklamání v srdcervoucí poezii. Ti, kteří cítili, že se Bohu nelíbili, se snažili identifikovat své prohřešky, připsat vinu a vyzvat k pokání. Právě během tohoto zničujícího období exilu a návratu byla velká část ústní tradice známé křesťanům jako Starý zákon buď poprvé zapsána, nebo znovu editována a sestavena. Není divu, že Bible, která vzniká v takových dobách zmatku a bouře, je tak dynamickou sbírkou!

Podvracení systému cti a hanby

Podvracení systému cti a hanby

frantiskan

Jednou z nejničivějších chyb, kterých se my křesťané dopouštíme, je upřednostňování sdílených přesvědčení před sdílenými vztahy, což je hluboce ironické vzhledem k tomu, že uctíváme Boha, který by raději zemřel, než aby s námi ztratil vztah…

Bůh nepožaduje, abychom se všichni shodli. Bůh pouze žádá, abychom se navzájem milovali.

Podvracení systému cti a hanby

Ježíš léčí naši hanbu

frantiskan

Když jsem vylil vše, co mé zraněné a bolavé srdce bylo pohnuto a schopno říct, Ježíš mě přitáhl k sobě a zašeptal mi do ucha tři slova, která mě osvobodila, slova, která ve mně dodnes zní jako ozvěna. Slyšel jsem ho šeptat: „Miluji tě!“ Omámený a překvapený tím, že jsem tak nevysvětlitelně milován, mi duch ve mě dal vědět, co jsme oba s Ježíšem čekali, až to slyšíme. Naklonil jsem se tedy blíž a zašeptal Ježíši své tajné „Miluji tě“.(James Finley)

Podvracení systému cti a hanby

Systémy cti a hanby dnes

frantiskan

Bez zdravého náboženství a psychologie nebudeme mít žádný vnitřní ani vrozený zdroj pro naši vlastní důstojnost a pozitivní sebeobraz, žádné „stabilní jádro“. Místo toho jsme nuceni hledat své postavení a důstojnost navenek – tím, co nosíme, naší pracovní pozici, kolik peněz máme, jaké auto řídíme, nebo dokonce tím, kolik „dobrého“ děláme. To je docela křehký způsob života. Neustále hodnotíme: „Jak se mi daří? Jak vypadám?“ Nějaká forma systému cti a hanby se vyskytuje téměř v celých dějinách. V takovém systému existuje obrovský společenský tlak na dodržování „pravidel“. Pokud člověk pravidla nedodržuje, není čestný a již si nezaslouží respekt. A každý, kdo projeví respekt takovému „hanebnému“ člověku, je také považován za nečestného.

Podvracení systému cti a hanby

Umlčeni hanbou

frantiskan

Toxické ticho (skrývání) je zakořeněno v struktuře našeho každodenního života… Přesto lze také usilovat o [kontemplativní] láskyplné ticho a můžeme ho hledat a nacházet i v chaosu našich dnů. Toto ticho regeneruje, reguluje, umožňuje vznik láskyplné přítomnosti a jednání.

Podvracení systému cti a hanby

Systémy hanby, které trpí

frantiskan

Zde je svaté ponaučení, které jsem se naučila: není pokroku, pokud zranění mezi námi – ti, kteří mají zlomené srdce a pohmožděný duch – nemají prostor vyprávět své příběhy a sdílet svá břemena. Spravedlnost je možná pouze tehdy, když jsou ti, kteří jsou vyvrženi z tábora, města nebo církve, s láskou přivedeni zpět do změněné a transformované komunity. Odvržení a opuštění musí dostat vedení, pokud se chceme posunout vpřed v budování Božího milovaného společenství…(Yolanda Pierceov)

Podvracení systému cti a hanby

Božská identita

frantiskan

Jakmile byli Ježíšovi posluchači vyzváni k životu mimo své kulturní systémy, dostali nové místo k nalezení své identity: v Bohu. Kdo jsme v Bohu, to jsme. To je konec vzestupů a pádů. Naše hodnota již nezávisí na tom, zda nás má naše rodina nebo vesnice ráda, zda jsme hezcí, bohatí nebo posloucháme zákony.

Podvracení systému cti a hanby

Ježíš nehrál podle pravidel

frantiskan

Někdy žertem říkám, že se zdá, že Ježíš od sobotní noci do pátku při západu slunce odpočívá, a pak se snaží většinu své práce vykonat v Sabat! Je celkem zřejmé, že provokuje náboženský systém, který klade zvyky a lidské zákony před lidi.

Co děláme s hříchem

Kolektivní hřích a zlo

frantiskan

Hřích a zlo musí být víc než osobní nebo soukromé záležitosti. Usvědčování lidí z individuálních chyb svět nezmění. Věřím, že apoštol Pavel učil, že hřích i spása jsou v první řadě korporátní realitou. Přesto jsme tento podstatný bod do značné míry přehlédli, a tak jsme se ocitli v pevném sevření obludného zla v křesťanských národech, a to až do moderní doby. (R.Rohr)