Ačkoli jsem si nebyla jistá, jaké požehnání to bude nebo jakým způsobem mi bude dáno, kráčela jsem v důvěře. Věřila jsem, že ve mně žije něco většího než já sama a že mi to pomůže překonat vše.—Theresa Taylor-Stinson
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Ačkoli jsem si nebyla jistá, jaké požehnání to bude nebo jakým způsobem mi bude dáno, kráčela jsem v důvěře. Věřila jsem, že ve mně žije něco většího než já sama a že mi to pomůže překonat vše.—Theresa Taylor-Stinson
Ptejte se sami sebe pravidelně: „Čeho se bojím? Záleží na tom? Bude to mít význam v celkovém kontextu věcí? Stojí to za to, abychom se toho drželi?“ Musíme se ptát, zda je to strach, který nám brání milovat. …Zůstat v Božích rukou, důvěřovat, znamená, že obvykle musíme pustit své připoutanosti k pocitům – které stejně pominou. ( R.Rohr)
Jak se říká a jak zní píseň: „Na jménu Ježíš je něco zvláštního!“ Zjistila jsem, že mé mlčení bylo modlitbou. Moje ochota důvěřovat neznámému byla modlitbou. Moje zoufalství bylo modlitbou. Moje touha po Přítomnosti, která je jistě větší než já, byla modlitbou. Řekla bych, stejně jako Jákob: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“ (Therese Taylor-Stinsonova)
Jak později napsal autor 1. listu Janova: „V lásce není strach, ale dokonalá láska strach zahání“ [1 Jan 4,18]. Myslím, že to je smysl Ježíšova života, příběhu, který sledujeme v první polovině křesťanského roku a jehož vyvrcholením je velikonoční období: Dokonalá láska zahání strach. (Diana Butler Bass )
Nemůžeme se strachu postavit čelem. Nemůžeme si prostě říct: „Neboj se,“ protože to nefunguje. Není to tak jednoduché. Musíme jít hlouběji, být zvědaví, odkud strach pochází, a důvěřovat Bohu. (R.Rohr)
Dalo by se shrnout dle Bible, že naše životy jsou souhrnem strachu a víry…Úvodní kapitola Lukášova evangelia představuje Marii jako archetypální křesťanku, protože Bůh vstupuje do jejího života a hlásá božskou přítomnost v ní a okamžitě jí prostřednictvím anděla říká: “Neboj se” (Lukáš 1:30). Skrze téhož božského Ducha přichází Bůh do našich životů a oznamuje božskou přítomnost v každém z nás. Vše, o co jsme požádáni, je být přítomni a otevření. (R.Rohr)
Zamilovat se do Země? To je jiné. Za prvé, je to trochu nesprávné pojmenování. Nezamilujete se do Země; je příliš velká. Jste lákáni věnovat pozornost a vstoupit do rozhovoru s konkrétní bytostí, konkrétním místem. A pak, skrze věrnost a čas a tisíc malých skutků laskavosti a vzájemného dávání a přijímání, se zamilujete. ( ictoria Loorz )
Zasadit zahradu, vytvořit mokřad— vypadají jako malé činy tváří v tvář našemu světu betonu, naší posedlosti nikdy nekončícím ekonomickým růstem. Jaký rozdíl to může znamenat? Myslím na komentář GK Chestertona v jeho úžasné ekonomické kritice Nástin příčetnosti, která se zaměřuje na převzetí malých obchodů a farem průmyslovým kapitalismem:
Udělejte cokoli, jakkoli malé, co zabrání dokončení práce kapitalistické kombinace zisku
Pro Lásku Země - Čtvrtek 23. dubna 2026 Otec Richard, čerpající z moudrosti Písma a tradice, naléhá na respekt a uznání Boží přítomnosti v přírodním světě: Thomas Aquinas (1225–1274), učitel…
Země nám byla svěřena, aby nám byla matkou, schopnou dát každému, co je nutné k životu…. Země je velkorysá a nezadržuje nic před těmi, kdo ji chrání. Země, která je matkou všech, žádá respekt, ne násilí.—Papež František, Naše Matka Země