Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Dnes je svátek naděje, směřování, účelu, smyslu a společenství. Jsme v tom všichni společně. Cynismus a negativismus, do nichž se naše země a mnohé další země propadly, ukazují jasný příklad toho, co se stane, když lidé nemají naději. Pokud je vše beznadějné, ztrácíme naději i my jednotlivě. Velikonoce jsou ohlášením společné naděje. Když ve velikonočním chvalozpěvu zpíváme, že Kristus zničil smrt, znamená to smrt nás všech.
přijmout přítomnost bílé soboty
Udělejte si dnes čas na to, abyste si sedli se všemi paradoxy života. Buďte plně přítomni, abyste mohli žít v nepohodlí této zkušenosti. Odpočívejte v prostoru čekání a nesnažte se přijít s jasnými odpověďmi nebo řešeními. Představte si, že jste na divoké hranici nebo stojíte na prahu. Vnímejte sami sebe s vědomím, že nemůžete plně přijmout to, co je na druhé straně, dokud nedovolíte, aby se toto místo zformovalo ve vašem srdci.
Na Velký pátek oplakáváme Ježíšovu smrt a zároveň žijeme v naději, že smrt nemá poslední slovo v našem osudu. Rodíme se s touhou, přáním a hlubokou nadějí, že by to, čemu se říká život, mohlo nějak trvat věčně. Je to předtucha něčeho věčného, co už je v nás. Někteří by to nazvali duší. Křesťané by to nazvali přebývající Boží přítomností. Je to Bůh v nás, který nás nutí po Bohu toužit a hledat ho.
Odevzdat se božskému proudu neznamená vzdát se, kapitulovat, stát se loutkou, být naivní, nezodpovědný nebo přestat plánovat a přemýšlet. Odevzdání se znamená pokojné vnitřní otevření, které udržuje průtok živé vody k lásce.
Je těžké čekat. Nepochybně proto biblické texty vyzývají hledající, aby se naučili čekat, neboť čekání obnovuje naši sílu. Když se odevzdáme „čekání“, dovolíme, aby se v nás objevily změny bez očekávání a boje. Když to děláme, vykračujeme ven, na základě víry
Není třeba se ničeho zříkat ani se jí bránit. Všechno lze přijmout, ale háček je v tom, že na ničem nelpíme. Nechte to jít. Procházíte životem, jako když nůž prochází hotovým koláčem, nic nezvedáte, na ničem nelpíte, na ničem nelpíte. A zakotveni v této základní čistotě své bytosti se pak můžete vrhnout ven, vylít se, být schopni vše vrátit, dokonce vrátit život sám. To je v kostce kenotická cesta. Je to velmi, velmi jednoduché. Jen to stojí všechno.
Cokoli menšího než smrt falešného já je zbytečné náboženství. Vyrobené falešné já musí zemřít, aby pravé já mohlo žít, nebo jak říká sám Ježíš: „Neodejdu-li já, nemůže přijít Duch“ (Jan 16,7). Teologicky řečeno, Ježíš (dobrý jednotlivý člověk) musel zemřít, aby mohl povstat Kristus (univerzální přítomnost). To je univerzální vzor proměny.
Strávíme tolik času snahou dostat se „tam nahoru“, že nám uniká, že velkým Božím skokem v Ježíši bylo přijít „sem dolů“. Jaká svoboda! Důvěřujte tomu, co je dole, a Bůh se postará o to, co je nahoře. Lidstvo tak zůstává solidární s životním cyklem a také mezi sebou navzájem a nemá potřebu vytvářet příběhy úspěchu pro sebe nebo příběhy neúspěchu pro druhé. Lidstvo v Ježíši může být svobodné a oduševnělé namísto jakéhokoli falešného šplhání do „ducha“. To mělo všechno změnit a věřím, že ještě změní.
Až budete pracovat s moudrostí pouštních otců a matek, zvažte, zda neuvolníte svou mysl, která přemýšlí, a vstoupíte do prostoru přijímání. Představte si sami sebe v tomto příběhu a požádejte o své vlastní životodárné slovo. Tímto slovem může být vhled z textu. Může přijít v této chvíli klidu nebo se může objevit později během dne v podobě verše poezie, moudrosti nabídnuté z nečekaného zdroje, symbolu ze snu nebo obrazu, na který narazíte a který se zmocní vaší představivosti.
prosotry pro tebe v samotě
V prostornosti samoty se otevíráme pravdě o sobě samých. Hlouběji zakořeňujeme, zkoumáme, zbavujeme se a zjemňujeme. I v pouštních okamžicích každodenního života jsme zváni k obnově, kdy se zázrak nejistoty setkává s posvátným zastavením uprostřed rušného dne. A téměř vždy jsou pouštní prostory místy a okamžiky paradoxu: poznání uprostřed nevědění, osvěžení na vyprahlých místech, život uprostřed smrti, plodnost v neplodnosti, půlnoční rozkvět a přijetí ročních období.