Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Svatý Symeon nám říká: „Představte si, že se díváte do svého vlastního srdce“. Díváme se do vlastního srdce nejen jako do centra emocí, ale jako do místa, kde se rozlévá a dotýká neustálá, sebe darovací přítomnost Boha i nás v naší nicotě bez Boha. V našem srdci se nachází tato sjednocení….
Bůh právě teď promlouvá ke všem věcem, a kdyby Bůh s tímto promlouváním přestal, všichni bychom zmizeli. Snažíme se tedy ztichnout natolik, abychom mohli slyšet, jak k nám Bůh promlouvá. Jak se mohu stát tak tichým, abych mohl slyšet, jak Bůh promlouvá k bytí, když se pohybuje po obloze, nad stromy a poli posvěcenými tím, že je stvořil Bůh v jejich nicotě bez Boha? A tak ticho naší modlitby ztělesňuje hluboké, nesmírné ticho, v němž se od Boha učíme naslouchat živému Božímu slovu, které se ztělesňuje jako skutečnost všech věcí v jejich nicotě bez Boha.
„Nepřetržitá vnitřní modlitba Ježíšova je neustálé nepřerušované vzývání božského jména Ježíš rty, v duchu, v srdci, při vytváření myšlenkového obrazu Jeho stálé přítomnosti a vyprošování Jeho milosti při každém zaměstnání, v každé době, na všech místech, dokonce i během spánku. Výzva je formulována takto: „Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou.
Kontemplace nám umožňuje přístup k našemu právu, které na nás čeká od narození. Pokud na této cestě setrváme, poznáme, že jsme pouhým zrnkem písku, i když nádherným zrnkem písku, v tomto úžasném vesmíru. Jsme jeho součástí, a tudíž i účastníkem. Pro duši je to dostatečná výjimečnost na celý život.
Francisca de Osuna OFM (1540): Snažte se zůstat pod svými myšlenkami, nebojujte s nimi ani na ně nemyslete. Udržujte se na hlubší úrovni, než je vaše mysl, třeba v hrudníku, solárním plexu nebo dechu; zůstaňte ve svém tělesném já. Odolejte jakékoli touze potlačovat nebo vyjadřovat se, dovolte si jen živočišnou spokojenost. Bude vám připadat jako nic nebo temnota. Zůstaňte tam „přikrčeni“ na buněčné úrovni bez studu dostatečně dlouho, aby Jiný zdroj začal proudit a vyvěrat jako světlo nebo radost. Z tohoto místa skrze vás proudí láska ze Zdroje spíše jako energie než jako myšlenka. Bůh ve vás a skrze vás poznává a miluje Boha – v sobě i v ostatních
Milovali jsme? Milovali jsme život? Milovali jsme sami sebe? Milovali jsme Boha a milovali jsme své bližní? Soustředit se na to nám zabere skoro celý život a nezbude nám moc času na to, abychom se starali o to, co dělají nebo nedělají ostatní lidé. Naším úkolem je milovat Boha, milovat sebe a milovat bližního.
Co mne trápí ja sebelítost, izolaci, předstírání, že mě nic nebolí, srovnávání, zatvrzování se, stání před soudem (i když je to určitě dobrý pocit).
Ale našla jsem cestu v soucitu se sebou i s druhými, zachování otevřeného srdce ve chvílích, kdy se chci uzavřít, … využití své bolesti k tomu, abych ji viděla v druhých, a ne jen v sobě.
Po většinu svého života jsem se díval na zlomeného Krista, Krista pronásledovaných, Krista, který je k nám připoután v naší opuštěnosti. Nyní je mou nejhlubší touhou vidět uzdravení jejich ran, svázání toho, co bylo zlomeno, setření každé slzy, „napravení všeho“.
Výzvou je představit si zásadně odlišnou realitu: svět, v němž uznáváme důstojnost druhého člověka a bojujeme za ni. Svět, ve kterém … trénujeme svá srdce, abychom viděli i lidi, které by ostatní mohli učinit neviditelnými. Svět, v němž si uvědomíme, že my – obrazy Boha – jsme všichni navzájem spojeni poutem života. A naší nejtěžší a nejsvětější prací je neodvracet zrak.
Jedno z nejužitečnějších učení Jana Dunse Scota říká, že křesťanská morálka ve své nejlepší podobě usiluje o „harmonii dobra“. [1] Harmonizujeme a vyvažujeme nezbytnou péči o sebe s neustálým rozšiřováním mimo sebe k lásce k druhým. To je geniální!