Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Robin Wall Kimmererová, botanička z kmene Potawatomi,: Kdyby lidé vůbec neexistovali, život na Zemi by pokračoval. Nelichoťme si: z biologického hlediska Země nepotřebuje, abychom se o ni starali a pečovali o ni. Život na Zemi existoval celé věky před naším příchodem. Zlepšili jsme svým příchodem Zemi?
Ekologický teolog Thomas Berry (1914-2009):Abychom uchránili tento posvátný svět našeho původu před zničením, je naší velkou potřebou obnova celé západní nábožensko-duchovní tradice….. Potřebujeme se posunout od spirituality odcizení od přírodního světa ke spiritualitě důvěrného vztahu s ním, … ke spiritualitě božského, jak se zjevuje ve viditelném světě kolem nás, od spirituality zabývající se spravedlností pouze vůči lidem ke spravedlnosti, která zahrnuje širší společenství Země…..
Marya Grathwohlová, sestra svatého Františka: Po téměř padesáti letech, kdy jsem byla františkánskou sestrou, jsem poznala, že krása je pro františkánské teology a filosofy nejvyšším a nejintimnějším poznáním Boha, jiným jménem pro Boha, jménem pro Boha. Svatý Bonaventura a blahoslavený Jan Duns Scotus učí, že krása a rozmanitost stvoření nás živí skrze utrpení a ztráty.
Ráno na jaře a v létě rád vycházím brzy ráno s malým šálkem kávy a procházím se po zahradě …Každý den je nám dán přirozený způsob, jak se znovu spojit s Bohem, a nezávisí to na inteligenci, vzdělání ani náboženství. Záleží na skutečné přítomnosti a spojení s duší.
Ačkoli všechno má duši, u mnoha lidí se zdá, že je nečinná, odpojená a nezakotvená. Neuvědomují si vrozenou pravdu, dobrotu a krásu, která ze všeho vyzařuje. Pokud je Bůh tak velký, slavný a nádherný, jak tvrdí náboženství, pak by takový Bůh nezpřístupnil takovou „nádheru“ všeobecně? Jistě, takové spojení a přítomnost jsou stejně volně dostupné jako vzduch, který dýcháme, a voda, kterou pijeme.
Přijměte svůj hněv s velkou dávkou něhy. Váš hněv není váš nepřítel, váš hněv je vaše dítě. Je jako váš žaludek nebo vaše plíce. Pokaždé, když máte nějaké potíže s plícemi nebo žaludkem, nemyslíte na to, že je vyhodíte. Stejně tak je tomu i s vaším hněvem. Svůj hněv přijímáte, protože víte, že se o něj můžete postarat; můžete ho přeměnit v pozitivní energii.
Tváří v tvář pohoršení je hněv cenou, kterou platíme za to, že věnujeme pozornost. Je to hněv, který by měl vyjít najevo, protože tváří v tvář nehoráznosti je hříchem se nerozzlobit.
Na místě zkázy se setkáme tváří v tvář s vlastní bezdůvodností. Uvidíme také extrémní chudobu našeho dosavadního pojetí Boha. Krabice, do níž jsme vždy uzavírali posvátno, byla násilím naší ztráty zbořena. Bůh, kterého jsme si vytvořili (s pomocí společnosti, rodiny, církve), utekl. Není divu, že se cítíme opuštění. Není divu, že se zlobíme. Ale ten bůh nebyl Bůh. Naše duše to nyní vědí…. Zármutek je příležitostí k obnovení autentického spojení s Tajemstvím. [1]
Milujeme tedy Boha, když se s ním dělíme o tyto zranitelné stránky svého života. Stejně jako malé dítě uprostřed záchvatu vzteku může křičet „Nenávidím tě, mami!“ jen proto, že ví, že jeho výbuch neukončí jejich vztah, můžeme Bohu vyjádřit své hluboké pochybnosti, hněv nebo frustraci jen proto, že máme ještě hlubší důvěru v Boží lásku….. To, že se o tuto bolest s Bohem dělíme, místo abychom ji zadržovali, se ukazuje jako výraz lásky.
Poté, co jsem celý život před hněvem utíkal, bylo třeba si na něj zvyknout. Všiml jsem si, že mě vztek ani neosvobozuje, ani mi nepřináší lepší pocit. Ale dal mi slova a energii k boji proti bělošské nadřazenosti v sobě a bělošské nadřazenosti ve světě a všem způsobům, kterými bělošská nadřazenost ničila nás i ty, které jsme milovali.