Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Ježíš vyjádřil spravedlivé rozhořčení, když se setkal s nespravedlivými systémy náboženských a římských autorit, přesto se křesťanské teologie vyhýbají začlenění hněvu do svých kánonů. Jak mohou církve i nadále ignorovat hněv a zůstat relevantní v této době, kdy se všichni na všechno zlobí? Barevní lidé se zlobí na policejní brutalitu, nadřazenost bílé rasy, privilegia bílých a ekonomickou marginalizaci…..
idíme, že Ježíš provádí velkou revoluci a mění náboženství ze zájmu o oběti, abychom si zasloužili Boží lásku, na důvěru, skrze kterou poznáváme Boží lásku. A kde se tato důvěra odehrává? V lidském srdci.
Teď, když víme, že nevíme, si tuto myšlenku na chvíli vychutnejme. Není to nádherné, že Bůh, který vrhl hvězdy do vesmíru, zná také každý začátek a konec? Tak se na chvíli uklidněme a dovolme si nevědět v přítomnosti Boha, který už ví.
Hrdinové tedy nejsou jen lidé, kteří rostou a mění se a vydávají se na cestu; jsou také hybateli změn…. Úkolem hrdiny vždy bylo přinést nový život do churavějící kultury.
Slovo křesťan je nám dnes známější než slovo učedník. V dnešní době se často zdá, že slovo křesťan se vztahuje spíše na lidi, kteří by Ježíše shodili ze skály, než na jeho skutečné následovníky. Možná nastal čas znovu objevit sílu a výzvu onoho dřívějšího, primárnějšího slova učedník, [které] se v Novém zákoně vyskytuje více než 250krát, na rozdíl od slova křesťan, které se vyskytuje pouze třikrát. Možná se nám tyto statistiky snaží něco říci.
Důležité jsou věci jako rodina, vztahy, láska, oddanost a služba druhým. Když se začneme soustředit na tyto věci, přestane to být jen církevní fráze, kterou je třeba říkat nebo něco dělat. Práce s druhými nás skutečně zahřeje u srdce. Vedení s láskou mění to, kým jsme.
Věřím, že pouze lidé, kteří nějakým způsobem trpěli, se mohou navzájem zachránit – přesně tak, jak to zjistily programy Dvanácti kroků. Hluboké společenství a drahý soucit se formují mnohem více díky sdílené bolesti než díky sdílené radosti. Nevím, proč je to pravda. Nespasí nás žádné formule, teologie ani kněžstvo, které by bylo cizí samotné lidské cestě. Ježíš říká Petrovi: „Musíš být semlet jako pšenice, a až se uzdravíš, pak se můžeš obrátit a pomáhat bratřím“
Duchovně rosteme mnohem více tím, že to děláme špatně, než tím, že to děláme správně. Právě to by mohlo být ústředním poselstvím toho, jak dochází k duchovnímu růstu, ale nic v nás tomu nechce věřit.
Hrdinova cesta nespočívá jen v tom, že se stále vydáváme na nová místa a děláme si z cesty dovolenou nebo cestopis. Musíme se vrátit tam, odkud jsme vyšli, a poznat to novým způsobem a žít novým způsobem. Nejsme nějak „mimo“ řád a nepořádek našeho života; naučili jsme se obojí integrovat. O této fázi návratu se učí tak zřídka. Co je dobrého na řádu, co je dobrého na nepořádku a jak je spojit dohromady? To je „přerovnání“ neboli návrat.
Náš vnitřní oheň udržuje naše tělesné teplo a udržuje nás při životě. Věnujte při modlitbě trochu času kontaktu s ohněm svého těla prostřednictvím svého tepu a tlukotu srdce. Položte si ruku na srdce a najděte svůj srdeční tep. Vnímejte teplo svého těla vycházející z kůže a děkujte za dar být naživu. Vydejte se na dlouhou procházku a co chvíli se zastavte, abyste vnímali stoupající teplo ve svém těle a cítili, jak se vám zrychluje tep.