Osmý týden: Život jako duchovní cesta
Richard Rohr používá k popisu cesty duchovní transformace rámec „cesty hrdiny“. Jako mocnou metaforu uvádí Odysseu:
Kozí příběh člověka- zmatená cesta
Příběh vesmíru a příběh člověka jsou hrou sil racionálních a neracionálních, vědomých a nevědomých, zahrnující osud a štěstí, přírodu a výchovu. Síly dobra a zla rozehrávají své tragédie a své milosti – vedou nás ke katastrofám, zpětným krokům, mutacím, přestupkům, přeskupením, nepřátelstvím, selháním, omylům a nemožným dilematům. Řecké slovo tragédie znamená „kozí příběh“. Odyssea je prapůvodní kozí příběh, v němž chudák Odysseus neustále putuje vpřed a vzad, nahoru a dolů – ale většinou dolů – až domů na Ithaku. [1]
Rozdíl mezi vynuceným odchodem a setkáním s něčím větším
Hrdinova cesta je klíčovým mýtem, který se v různých kulturách stále opakuje. Dozvěděl jsem se o něm od mytologa Josepha Campbella. Hrdina nebo hrdinka – na pohlaví vlastně nezáleží – musí opustit domov nebo obvyklou činnost. Musí opustit to, co jim připadá jako dostatečnost nebo dostatek. V objevování širšího světa se skrývá pocit nutnosti. Musíme vědět, že existuje větší svět, než je můj domovský stát Kansas nebo odkudkoli pocházíme. V Čaroději ze země Oz musí Dorotka opustit Kansas – a odnese ji tornádo. My obvykle neopouštíme domov dobrovolně. Častěji nás tam zavedou nějaké okolnosti, ztroskotání, nehoda, smrt nebo nějaké utrpení. Tomu se říká odchod. Hrdina musí ztratit nebo odejít od svého smyslu pro řád a vstoupit do nějakého nepořádku.
Pak je tu setkání. Poté, co hrdina opustí svůj hrad nebo svůj stabilní domov, musí zažít něco většího, lepšího, něco, co je skutečnější a náročnější na jeho skutečné síly. To má samozřejmě různé podoby. V evangeliích Ježíš po svém křtu odchází na čtyřicet dní na poušť.
Při návratu žít jinak, přerovnat život
Překvapivě třetí etapou hrdinovy cesty je návrat. Hrdinova cesta nespočívá jen v tom, že se stále vydáváme na nová místa a děláme si z cesty dovolenou nebo cestopis. Musíme se vrátit tam, odkud jsme vyšli, a poznat to novým způsobem a žít novým způsobem. Nejsme nějak „mimo“ řád a nepořádek našeho života; naučili jsme se obojí integrovat. O této fázi návratu se učí tak zřídka. Co je dobrého na řádu, co je dobrého na nepořádku a jak je spojit dohromady? To je „přerovnání“ neboli návrat.
Máme odchod, pak máme setkání, které vždy povede k nějakému sestupu od statusu, od bezpečí, od vzestupu. Nakonec se něco stane, něco se promění, a pak je tu návrat. [2]
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, Falling Upward: A Spirituality for the Two Halves of Life, rev. ed. (San Francisco, CA: Jossey-Bass, 2024), 36.
[2] Adapted from Richard Rohr, Falling Upward: Life as a Spiritual Journey (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2020–), online course.
Image credit: Jeremy Bishop, Untitled (detail), Australia, 2016, photograph, public domain. Click here to enlarge image.
The desert and the new sprout of spring green are part of the journey.