Osmý týden: Život jako duchovní cesta
Hlubinná psycholožka Carol Pearsonová se zamýšlí nad dary, které sdílejí ti, kdo absolvovali cestu hrdiny vnitřní transformace:
Hrdinové v mýtech přinášejí změnu
Na začátku klasického hrdinského mýtu je království pustinou. Úroda neroste, řádí nemoci, nerodí se děti a všudypřítomné je odcizení a zoufalství. Z království se vytratila plodnost, smysl pro život…..
Mladší vyzyvatel se vydává na cestu … [která] vyzyvatele proměňuje, jejímž pokladem je objev nové a život podporující perspektivy. Když se hrdina vrátí … plodnost a hojnost jsou obnoveny. Padá déšť, který vyživuje vyprahlou půdu. Vyroste úroda, narodí se děti, mor je vyléčen a lidé se opět cítí plní naděje a života…..
Hrdinové tedy nejsou jen lidé, kteří rostou a mění se a vydávají se na cestu; jsou také hybateli změn…. Úkolem hrdiny vždy bylo přinést nový život do churavějící kultury.
Ve starověku vládli společnostem králové a královny….
V demokracii se předpokládá, že všichni budou přinášet změnu
Dnes však oceňujeme úspěch demokracie. Život v rovnostářské společnosti však s sebou nese odpovědnost. Namísto toho, aby se na výpravy vydávali jen výjimeční lidé, je třeba, abychom tak činili všichni. Hrdinství dnes vyžaduje, abychom všichni našli poklad svého pravého já a podělili se o něj s celou společností – tím, že budeme dělat a být plně tím, kým jsme. V míře, v jaké tak činíme, se naše království proměňují. [1]
Richard lokalizuje přesunutí našich duchovních cest do našeho hlubšího spojení se Zdrojem veškerého života:
Životní situace není ještě skutečný život (je potřeba nalézt svou duši)
Hrdina se „propadá“ tím, co je pouhou jeho životní situací, aby objevil svůj Skutečný život, který je vždy mnohem hlubší řekou, skrytou pod zdánlivými jevy. Většina lidí si plete svou životní situaci se svým skutečným životem, který je základním tokem pod každodenními událostmi. Toto hlubší objevování je do značné míry to, co mají náboženští lidé na mysli, když říkají „nalezení své duše“.
Pak je potřebné předat získané lekce ostatním
Hrdina se vrací tam, odkud vyšel, a „poprvé poznává místo“ [2], nyní však s darem či „dobrodiním“ pro svůj lid či vesnici. Jak uvádí poslední krok Anonymních alkoholiků, člověk musí předat získané lekce ostatním – jinak k žádnému skutečnému daru nedošlo. Hrdinská cesta je vždy zkušeností přebytku života, přebytku energie, přičemž spousta zbyde pro ostatní. Hrdina nalezl eros neboli životní energii, která je více než dostatečná k tomu, aby zrušila thanatos, energii smrti.
Skutečné hrdinství totiž slouží k obecnému dobru
Je zajímavé, že tato klasická tradice skutečného „hrdiny“ vůbec není naším současným chápáním. V našem současném používání tohoto slova je jen málo sociální matrice. „Hrdina“ je dnes z velké části o tom, že je odvážný, atraktivní, bohatý, slavný, talentovaný nebo „fantastický“ sám pro sebe a často i pro sebe, zatímco klasický hrdina je ten, kdo „ujde kus cesty“, ať to stojí, co to stojí, a pak mu ještě dost zbude pro ostatní. Skutečné hrdinství slouží obecnému dobru, jinak to vlastně žádné hrdinství není. [3]
Přečtěte si tuto meditaci na cac.org.
Prameny:
[1] Carol S. Pearson, The Hero Within: Six Archetypes We Live By, 3rd ed. (San Francisco, CA: HarperSanFrancisco, 1998), 4, 5–6.
[2] T. S. Eliot, “Little Gidding,” Four Quartets, in The Complete Poems and Plays, 1909–1950 (New York: Harcourt Brace and Company, 1980), 145.
[3] Adapted from Richard Rohr, Falling Upward: A Spirituality for the Two Halves of Life, rev. ed. (San Francisco, CA: Jossey-Bass, 2024), 12, 13.
Image credit: Jeremy Bishop, Untitled (detail), Australia, 2016, photograph, public domain. Click here to enlarge image.
The desert and the new sprout of spring green are part of the journey.