Osmý týden: Život jako duchovní cesta
Někdy v tichu ticha, když nasloucháme, / můžeme slyšet šepot v srdci / dávající sílu slabosti, odvahu strachu, naději zoufalství.-Howard Thurman, Meditace srdce.
Učitelka CAC Rev. Dr. Barbara A. Holmes se s námi podělí o to, jak jsou kontemplativní chvíle ticha a klidu nedílnou součástí duchovní cesty:
O svém životě víme často na základě tradic
Cesta životem je naprosto posvátná cesta, ale to nevíme, když jsme mladší. Často nechceme přemýšlet o životě v pojmech posvátné cesty, protože nevíme jistě, odkud jsme přišli, a nevíme jistě, kam jdeme. V závislosti na našich náboženských tradicích to víme na základě víry. Máme tradice o tom, kdo jsme, jak jsme se sem dostali a kde skončíme.
S přibývajícím věkem začneme rozlišovat na čem opravdu záleží
V každodenním víru života však lidé o ničem z toho nechtějí přemýšlet. Chtějí jen přežít svůj den. Chtějí něčeho dosáhnout. Chtějí věci vlastnit – a na tom není nic špatného. Když se však dostaneme do poloviny svého života, začneme si uvědomovat, že všechny věci, které jsme nashromáždili, mnoho neznamenají. Nemůžeme si je vzít s sebou, až zemřeme. S přibývajícím věkem začínáme brát v úvahu, na čem v životě opravdu záleží.
Co je důležité pro tebe?
Důležité jsou věci jako rodina, vztahy, láska, oddanost a služba druhým. Když se začneme soustředit na tyto věci, přestane to být jen církevní fráze, kterou je třeba říkat nebo něco dělat. Práce s druhými nás skutečně zahřeje u srdce. Vedení s láskou mění to, kým jsme.
Duch svatý může být průvodce
Cesta je naprosto posvátná, protože nejsme jen z masa a kostí. Jsme také duchovní bytosti. A jakou jinou cestu by mohla duchovní bytost podniknout než duchovní cestu?… Teď jsem na druhé straně padesátky a všechny mé priority se změnily. Ambice a všechny věci, o které jsem usilovala, v tuto chvíli nemají valný smysl. Naplnění přichází v tom, že děláte to, k čemu jste vedeni. V křesťanské tradici vás má Duch svatý uvést do veškeré pravdy. Ducha svatého vnímám jako průvodce – jdeme po cestě a je tu lampa k našim nohám, která nám pomáhá vědět, co dělat, jak to dělat a být v klidu.
Na řadu pak přichází kontemplace
Zde přichází na řadu kontemplace. Je nemožné změnit priority, pokud žijeme v neustálém, zaneprázdněném, frenetickém životním stylu. Musí přijít ta pauza, ten nádech, to čekání, ta ochota být v klidu, dokud nebudeme vědět. Být v klidu a vědět – ale klid nevede okamžitě k poznání. Nejprve musíme být v klidu a pak musíme být trpěliví, dokud se poznání nedostaví.
Přečtěte si tuto meditaci na cac.org.
Prameny:
Adapted from Barbara Holmes and Donald Bryant, “Futurism and Cosmic Rebirth,” The Cosmic We,season 4, ep. 6 (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2023), podcast. Available as MP3 audio and pdf transcript.
Image credit: Jeremy Bishop, Untitled (detail), Australia, 2016, photograph, public domain. Click here to enlarge image.
The desert and the new sprout of spring green are part of the journey.