Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Poznej skutečné Ježíšovo evangelium:
Pokud čteme, učíme a kážeme pouze Nový zákon, zejména když se silně soustředíme na spisy připisované Pavlovi, udržujeme etiku plantážní církve v Písmu. Pokud se místo toho soustředíme na příběhy o osvobození a přežití, odmítáme očistit Ježíše a odmítáme spiritualizovat fyzickou svobodu, přibližujeme se k tichému přístavu. Přibližujeme se k síle Mluvící knihy. Přibližujeme se k tomu, co lze skutečně nazvat evangeliem – dobrou zprávou.
Ale genialita biblického zjevení spočívá v tom, že nám nedává jen závěry! Dává nám jak proces, jak se k nim dostat, tak vnitřní a vnější autoritu, abychom tomuto procesu důvěřovali. Život sám – a také Písmo – je vždy tři kroky vpřed a dva kroky vzad. Dosáhne cíle a pak ho ztratí nebo o něm začne pochybovat. V tom biblický text odráží naše vlastní lidské vědomí a cestu.
Stačí vyjít ven a dlouho a s láskou se dívat na jeden list, až poznáme, opravdu poznáme, že tento list je účastí na věčném bytí Boha. To stačí k vytvoření extáze! Náš vztah k realitě nám umožňuje setkávat se s věcmi od středu ke středu nebo od subjektu k subjektu, od vnitřní důstojnosti k vnitřní důstojnosti. Pro skutečného kontemplativce vzbudí bezdůvodně padající zelený list stejný úžas a obdiv jako zlatý svatostánek v katedrále.
Kritika vítěze je užitečná pro úplnost
Nemělo by nám to něco významného říci o perspektivě? Každý úhel pohledu je pohledem z určitého bodu. Musíme být schopni kritizovat perspektivu každého vítěze, pokud chceme vidět úplnější pravdu.
Elizabeth Johnsonová : Svět se jako dobré Boží stvoření stává svobodným partnerem svého vlastního stávání, zatímco Stvořitel umožňuje jeho existenci v každém okamžiku. Stručně řečeno, Bůh tvoří svět tím, že mu umožňuje, aby se sám tvořil. Duch svatý zdaleka nenutí svět, aby se vyvíjel podle předem připraveného plánu, nýbrž ho neustále volá k nové a nečekané budoucnosti.
R.Rohr: V celém vesmíru neexistuje nic takového jako autonomie. Neexistuje. To je iluze moderního individualistického Západu, který si představuje autonomní já jako základní stavební prvek a pravého Vidoucího. …Svatí lidé najdou Boha v přírodě a také všude jinde.
Možná, že jakmile dokážeme vidět Boha v rostlinách a zvířatech, naučíme se ho vidět i v našich bližních. A pak se možná naučíme milovat svět. A pak, až se všechno to milování uskuteční, až se všechno to vidění stane, až za mnou takoví lidé přijdou a řeknou mi, že milují Ježíše, uvěřím tomu!
Učili mě Micheáše 6: Co jiného požaduje Hospodin, než konat spravedlnost? Izajáš 58: Jsme povoláni, abychom napravovali trhliny, abychom rozvazovali pouta bezbožnosti. Lukáš 4: Duch Páně je nade mnou, abych hlásal dobrou zprávu chudým. Matouš 25: Cokoli učiníte nejmenšímu z těchto, mně jste učinili. Nebyly to jen texty k zapamatování. Byly to kotvy, kolem nichž se musí soustředit autentický křesťanský život.
František četl a učil se o Bohu všude, i mimo kostel nebo učebnu, a reagoval na slovo, jak bylo živé ve všem…. Slovo a svět – to je přece náš domov a my nacházíme způsoby, jak se rozhodnout žít zde společně jeden s druhým. Musíme vzít do rukou Bibli a zároveň náš svět, držet je a nechat je, aby nás držely, něžně a jemně je otevřít a začít jimi listovat, ale jen tak, jak se nám samy nabízejí. Musíme se dívat všem a všemu do tváře a žasnout nad tím, jak se na nás dívá Boží tvář.
Pokud výklad vede naše Pravé Já k prožívání některého nebo několika plodů Ducha, jak jsou vyjmenovány v listu Galaťanům 5,22-23 – lásky, radosti, pokoje, trpělivosti, laskavosti, dobroty, důvěřivosti, mírnosti a sebeovládání -, myslím, že můžeme věřit, že tento výklad pochází z Ducha, z hlubšího proudu moudrosti. Pokud z výkladu vyplývají nějaké negativní nebo trestající emoce – jako je morousovská radost, pocit nadřazenosti, sebeuspokojení, arogantní dualistická jistota, touha po pomstě, potřeba vítězství nebo jakýkoli duch odmítání či vylučování -, nejedná se o Ježíšovu hermeneutiku, ale o naše vlastní ego, které stále řídí loď.