Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Je možné, abychom se na sebe navzájem dívali tak, jak nás vidí Bůh, a ne skrze naše předsudky? Pravdou je, že Bůh nevidí lidi tak, jak je vidíme my, bez ohledu na to, jak moc se snažíme sebe i druhé přesvědčit, že náš způsob je způsobem Stvořitele. V Božích očích je každý člověk nositelem [Božího] obrazu. Každý je zvláštním stvořením, každý je milován, každý potřebuje Boží lásku a odpuštění…..
„Jahve řekl: Protože tento lid se ke mně přibližuje jen slovy, ctí mě jen slovy, zatímco jeho srdce je ode mne vzdáleno, a mé náboženství, pokud jde o něj, není nic jiného než lidský příkaz, naučená lekce nazpaměť“ (Izajáš 29,13). A zde je Boží odpověď hned poté: Budu dál jednat překvapivě a podivuhodně, „budu s tímto lidem marnotratný v podivuhodných věcech“, jak to překládá Jeruzalémská bible (29,14). Bůh jako by říkal: „Neznáte mou lásku. Spokojujete se s verbálním náboženstvím, se službou ze rtů. Jediný způsob, jak vás z toho dostat, je, že vás budu více milovat.“ A tak je to.
Božská láska je výkladovým klíčem ke všemu. Nemilovaní lidé dělají špatné věci. Milovaní lidé dělají dobré věci. Je to tak jednoduché.
To, co je na Ježíši jedinečné, je jeho samotná inkluzivita! Je natolik zakotven v absolutnosti Božího vztahu, že zcela svobodně relativizuje Zákon, zjednodušuje Proroky a nachází Boha mimo vlastní tradici. Je neustále a důsledně inkluzivní – aniž by popíral svůj židovský základ a víru. Věřím, že inkluzivní můžeme být pouze tehdy, když máme hluboce zakořeněnou a sdílenou zkušenost, do které můžeme lidi „zahrnout“. Musíme mít „domov“, do kterého můžeme lidi přivést.