Týden čtyřicátý druhý: Napravení trhliny
Pastor a organizátor „milované komunity“ Leroy Barber vysvětluje, jak je důležité překonávat překážky zdravých vztahů s lidmi, které vnímáme jako odlišné od nás.
K obrazu trojjediného Boha
My lidé … jsme stvořeni k obrazu onoho trojjediného Boha. A přestože imago Dei v nás má mnoho aspektů, je jasné, že jsme vztahové bytosti….. Nemůžeme si pomoci, ale fungujeme ve společenství, a když ve společenství nejsme, neseme následky. Byli jsme stvořeni, abychom byli spolu, a to podle Božího záměru. Rozkvět člověka vyžaduje, abychom navazovali, napravovali a udržovali vztahy s ostatními lidmi.
Překročit umělé hranice
Ježíš byl příkladem a učil, že tyto láskyplné vztahy by měly překračovat umělé kulturní hranice politiky, etnické příslušnosti, národnosti, pohlaví a socioekonomického postavení. V dnešním světě jsme se však zdokonalili ve stavění a posilování těchto bariér.
V naší době se od sebe vzdalujeme – individualismus
Žijeme v nejindividualističtější společnosti v dějinách, a když se stýkáme s druhými, snažíme se, aby tito lidé vypadali, mluvili, mysleli a chovali se stejně jako my. Tyto tendence nás možná udržují v naší zóně pohodlí, ale jsou v rozporu s Boží vůlí pro nás. Jsou nepřítelem Božího plánu vykoupení a vztahů a vzdalují nás od sebe navzájem a nakonec i od toho, kdo nás stvořil. [1]
Učitel CAC Brian McLaren identifikuje, jak „kontaktní předsudky“ způsobují, že se distancujeme od lidí, kteří nevypadají, nemyslí a nejednají jako my.
Osobní kontakt
Když nemám intenzivní a trvalý osobní kontakt s „druhým“, mé předsudky a falešné domněnky zůstávají nezpochybněny.
Předsudky vznikají už v dětství
Pomyslete na dítě, kterému lidé [kterým dítě důvěřuje] říkají, že lidé jiné rasy, náboženství, kultury, sexuální orientace nebo třídy jsou špinaví a nebezpeční.
Okamžitě si můžete všimnout sebeposilujícího se cyklu: tito lidé jsou špinaví nebo nebezpeční, takže jim budu nedůvěřovat a vyhýbat se jim, což znamená, že s nimi nikdy nebudu mít trvalý a uctivý interaktivní kontakt, což znamená, že nikdy nezjistím, že jsou to vlastně báječní lidé…..
Ježíš se vžíval do druhých
Stránka za stránkou evangelií Ježíš nedominuje nad druhými, nevyhýbá se jim, nekolonizuje je, nezastrašuje je, nedémonizuje je ani je neodstrkuje na okraj společnosti. Místo toho se vtělí do druhého, solidárně se k němu připojí, chrání ho, naslouchá mu, slouží mu, a dokonce za něj položí život. [2]
Barber dochází k závěru:
Bůh nás vidí láskou
Je možné, abychom se na sebe navzájem dívali tak, jak nás vidí Bůh, a ne skrze naše předsudky? Pravdou je, že Bůh nevidí lidi tak, jak je vidíme my, bez ohledu na to, jak moc se snažíme sebe i druhé přesvědčit, že náš způsob je způsobem Stvořitele. V Božích očích je každý člověk nositelem [Božího] obrazu. Každý je zvláštním stvořením, každý je milován, každý potřebuje Boží lásku a odpuštění…..
Zkusme to také
Jako vyslanci Božího království musíme začít vnímat druhé stejně jako Kristus – jako lidi, kteří potřebují stejnou Boží lásku, milosrdenství a milost, jaká byla poskytnuta nám. [3]
Prameny:
[1] Leroy Barber, Embrace: God’s Radical Shalom for a Divided World (Downers Grove, IL: IVP Books, 2016), 51.
[2] Brian McLaren, Why Don’t They Get It? Overcoming Bias in Others (and Yourself) (self-pub., 2019), [45, 90]. Available from https://brianmclaren.net/store/.
[3] Barber, Embrace, 52.
Image credit: A path from one week to the next—Alma Thomas, Snoopy—Early Sun Display on Earth (detail), 1970, acrylic on canvas, Smithsonian. Alma Thomas, Snow Reflection on Pond (detail), 1973, acrylic on canvas, Smithsonian. Loïs Mailou Jones, Jeune Fille Français(detail), 1951, oil on canvas, Smithsonian. Click here to enlarge image.
We accept the breach as an invitation to repair: piece by piece, thread by thread, we heal together.