Jakmile jednou odpovíte na výzvu k většímu životu, není cesty zpět. Vskutku, každý z nás by se mohl užitečně zamyslet nad tím, kde se právě teď nachází v cyklu svých vlastních specifických cest.

Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Jakmile jednou odpovíte na výzvu k většímu životu, není cesty zpět. Vskutku, každý z nás by se mohl užitečně zamyslet nad tím, kde se právě teď nachází v cyklu svých vlastních specifických cest.
Není divu, že přežívání nahradilo sjutečný život. Jediné, co je zapotřebí, je jediná opravdová láska. Říká nám, že žijeme a, že jsme propojeni a že jsme doma. Jsme uvnitř právě proto, že jsme byli vedeni skrze.
Jakmile jednou zažijeme Grál – svou duši, své Pravé Já, Boha v nás -, stále ještě nedosáhneme svého….Víme, že je to pravda, i když podle ní nikdy nedokážeme žít. Odtud by jediným hříchem bylo popírat, že je to pravda. Snaha žít podle ní je zbytek cesty za Grálem.
Když jsme konečně schopni být otevření a bdělí – a to dá práci -, pak jsme na pravé, hrdinské cestě, kterou vykonali i ti, které obvykle nazýváme svatými.
Proč to vlastně dělám? Proč cítím to, co cítím? Tento hněv, tuto bolest? Dokud to nepocítíme, dokud nesestoupíme do zármutku, do hlubin, do velkého nevědomí, nebudeme obvykle znát hlubší odpovědi. Zůstaneme na úrovni povrchních životních otázek, což je právě to, že se nevydáme na cestu hledání.
Cílem je prožít skutečnost, že vše patří k sobě – to dobré, špatné i ošklivé. Často je to těžké – zejména vyrovnat se s tím ošklivým – a může to chvíli trvat.