Šestnáctý týden: Vzkříšení
Otec Richard píše o víře prvotní církve v univerzální obnovu a konečné vítězství Boží lásky:
Kallistos a sv. Řehoř z Nyssy – věřili v apokatastasis
Řada církevních otců během prvních čtyř století křesťanství věřila v to, čemu se říká apokatastasis neboli „univerzální obnova“ (Sk 3,21). [1] Věřili, že skutečný význam Kristova vzkříšení spočívá v tom, že Boží láska je tak dokonalá a vítězná, že nakonec zvítězí v životě každého jednotlivého člověka. Byli si tím tak jisti, že jejich myšlenky částečně daly vzniknout představě očistce jako místa. V procesu umírání nebo dokonce i po smrti se k nám nekonečná Boží láska může dostat a stále dostane! Cítili, že žádná duše nemůže zjevení takové nekonečné lásky odolat. (Většinu katolíků nikdy nikdo neučil, že původní lidová víra v očistec představovala ohromující smysl pro vždy vítěznou Boží lásku a milosrdenství. Stejně jako mnohá velká tajemství se zvrhla ve svůj pravý opak, místo trestu – což je vše, co může světonázor nedostatku vymyslet).
Církev sice nepopírá apokatastasis ale spíše jen vyčkává
Podle toho, co jsem si přečetl v dějinách katolické církve a její dogmatiky, nebyla všeobecná obnova nikdy odsouzena jako kacířská. Nemuseli jsme v ni věřit, ale rozhodně jsme mohli. Není zajímavé, že my katolíci kanonizujeme svaté a prohlašujeme je nade vší pochybnost za ty, kteří jsou v nebi, ale tatáž církev nikdy neprohlásila, že jediný člověk je v pekle nebo očistci, dokonce ani Jidáš nebo Hitler? Církev možná jen vyčkává na možnou všeobecnou obnovu.
Bůh promění všechna ukřižování ve vzkříšení
Pravý význam Ježíšova vzkříšení spočívá v tom, že Bůh promění všechna naše lidská ukřižování ve vzkříšení. Jedná se o sociální, historické vítězství Boha. Část toho, proč jsme to nemohli přijmout, spočívá v tom, že chceme, aby jednotliví lidé „dostali, co jim patří“. Skutečné biblické poselství však spočívá v tom, že Bůh miluje dějiny mnohem více než jen jednotlivce. To mělo být zřejmé ze vztahu JHWH k Izraeli, který byl vždy korporativní, a to jak ve smlouvách, tak v trestech. Z biblického hlediska jsme v tom všichni společně.
Ježíš řekl Julii z Norwiche: vyvedu dobro i ze všech menších zel.
Juliána z Norwiche (1343-c. 1416) se ve svém třináctém představení ptala Ježíše: „V bázni a rozechvění: ‚Ó, dobrý Pane, jak může být všechno v pořádku, když se tvým tvorům hříchem stala velká škoda? A tu jsem chtěla, pokud jsem se odvážila, dostat nějaké jasnější vysvětlení, které by mou mysl uklidnilo“. A k tomu mě náš požehnaný Pán… poučil… ‚Protože jsem vyvedl dobro z toho nejhoršího zla, chci, abys na základě toho věděl, že vyvedu dobro i ze všech menších zel.'“ [2]
Bůh – láska neprohrává
Mohla by být Boží láska skutečně tak velká a univerzální? Věřím, že ano. Láska je poučení a Boží láska je tak velká, že jí Bůh nakonec naučí každého z nás. Nakonec se vzdáme a Bůh nakonec zvítězí. To bude Boží „spravedlnost“, která pohltí naše méněcenné verze. Bůh – láska – neprohrává!
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version)
Prameny:
[1] See Ilaria L. E. Ramelli, A Larger Hope? Universal Salvation from Christian Beginnings to Julian of Norwich (Eugene, OR: Cascade Books, 2019) for more on this topic.
[2] Julian of Norwich, Revelations of Divine Love, Showing 13, chapter 29. See In Love Enclosed: More Daily Readings with Julian of Norwich, ed. Robert Llewelyn, trans. Sheila Upjohn, 3rd ed. (London: Darton, Longman and Todd, 2004), 49.
Adapted from Richard Rohr, Everything Belongs: The Gift of Contemplative Prayer (Crossroad Publishing: 1999, 2003), 131–133.
Image credit: Suzanne Szasz, Window Box at 69th Street (detail), 1973, photograph, New York, public domain, National Archives. Jenna Keiper, Icon at the Center for Action and Contemplation (detail), 2021, photograph, New Mexico, used with permission. Suzanne Szasz, At High Rock Park on Staten Island (detail), 1973, photograph, New York, public domain, National Archives. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States.