1- týden rozjímání

Nejdi s utrpením sám

Neskrývej utrpení – nebuď sám

Otec Richard učí, že jsme proměněni svým utrpením – ne tím, že ho oddělujeme a o samotě, ale tím, že uznáváme své univerzální spojení mezi sebou navzájem a s Bohem. Nejdi životem sám.

Dá se utrpení vydržet?

Nejsem masochista a nemám komplex mučedníků. Věřím , že jediná cesta z hlubokého smutku je kráčet s ním a za něj. Dá se to přirovnat k tomu když my kněží pozvedáme chléb a víno při eucharistii a říkáme: “Skrze Něho, s Ním a v Něm.” Asi ano. Vydržet utrpení – nedovolit mu, aby nás zničilo – se dá nejspíše jen s vědomím, že nejsme na něj sami. Když jsem někdy hrdina a snažím si vystačit sám, začnu odvracet od něj pozornost, popírám skutečnost nebo předstírám něco jin utrpení aby obměkčilo mé srdce. Jestliže však hledám skrze utrpení jeho skutečný význam, když mi například pomáhá více milovat Boha, nebo ostatní, kteří jsou na tom podobně, cítím, že mne Bůh utrpením provází. Začnu mít více důvěry v rozpolcený život

Pomáhá trpícímu solidarita s druhými trpícími?

Sebelítost a sebestřednost nám pomůže držet na uzdě solidarita. Solidarita s celým utrpením lidstva. Všichni jsme na tom podobně a pro všechny to není lehké. Téměř každý si totiž nese sebou velká a často tajná zranění. A hodně z nich o tom ani neví.

A co společný boj?

Pokud si situaci lidstva uvědomíme, zlepšuje se stav našeho srdce. Nechceme přece být krutí. Společný boj s utrpením nás sjednocuje více jak pohodlí nebo zábava.

Připojit se k utrpení Boha?

Někteří mystici dokonce tvrdí, že žádné individuální utrpení neexistuje, že existuje jen jedno utrpení a to utrpení Boha. Ježíš nám to svým způsobem sděluje z kříže. Ukřižovaný Bůh je symbolem toho, že Bůh trpí s námi a to je mnohem víc než že trpěl pro nás.

Utrpení a dokonce i nespravedlivé utrpení (každé utrpení je na určité rovině nespravedlivé) je součástí Velkého utrpení. Tahle skutečnost mi pomáhá nést i jeho malou část. Jen musím věřit, že to nějak pomáhá někomu nebo něčemu a že moje utrpení je součástí velkého systému.

Zkušenosti

Etty Hillesum (1914–1943), mladá židovská žena, která zemřela v Osvětimi, opravdu věřila, že její utrpení je součástí utrpení Božího. Dokonce vyjádřila hlubokou touhu “pomoci Bohu” nést něco z jeho utrpení. [1] Taková svoboda a taková štědrost ducha jsou pro mě téměř nepředstavitelné. Koloským 1:24 nabízí podobné odvážné prohlášení v Novém zákoně. Co pomohlo těmto lidem k životní velikosti? Jejich altruismus se nedá definovat psychologickou definicí. Věřím, že tito lidé postavili své životy na opravdovém spojení s Bohem.

 poznámka k překladu Altruismus (z lat. alter, druhý, 3. pád altrui, druhému) je moderní označení pro postoje a jednání, která sledují prospěch druhého člověka, které mohou i nemusí být na úkor prospěchu altruisty. Synonymy altruistického jednání jsou dobročinnost, nesobeckost nebo nezištnost. Protikladem altruismu je egoismus.

[1] An Interrupted Life: The Diaries of Etty Hillesum, 1941–1943, trans. Arno Pomerans (New York: Pantheon Books, 1983), 151.

Adapted from Richard Rohr, The Universal Christ: How a Forgotten Reality Can Change Everything We See, Hope for, and Believe (New York: Convergent Books, 2019), 161–162.

Image credit: Brian McLaren, Untitled 1-3 (detail), 2021, photograph, United States. Jenna Keiper and Leslye Colvin, 2021, triptych art, United States. 

The creative team at CAC sent a single-use camera to Brian McLaren