Tělo Kristovo
Tělo Kristovo je ve své podstatě vztahové – kolektivní. Abychom mohli žít podle evangelia, potřebujeme jeden druhého:
Kéž jsou všichni jedno jako i my
Tělo Kristovo je duchovní rodina. Tak to Bůh naplánoval. Je to prostředek i poselství. Začátek i konec: „Kéž jsou všichni jedno… aby svět uvěřil, že jsi to byl ty, kdo mě poslal . . . aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal. “ (Jan 17:21–23).
Neexistuje žádná jiná forma křesťanského života než ta společná. Je to i kultura, která odkazuje na něco, co je sdíleno a předáváno dál. Existuje snad nějaký jiný druh křesťanství než „kulturní křesťanství“? Ať už lepší nebo horší?
Kristus v nás a s námi
Pokud Kristus není někdo, kdo se právě děje mezi lidmi, pak je evangelium pouhá abstrakce. Pokud není Kristus předáván osobní věrností, odpouštěním, sjednocováním, myslím, že předáván není.
Zátěž staletí vývoje církve
Neseme si sebou zátěž ze staletí, kdy se církev podřídila lidové zbožnosti a zdob pozdějších, kdy se nechala zajmout soukromými osobami a jejich potřebami. Historie nás však přesvědčila, že individualismus jedinců a jejich způsobu předávání evangelia nikdy nedokázal vytvořit církev. Vytvořili jen jakousi čerpací stanici, kde lze nakoupit zboží k použití. To se velmi liší od původního cíle – naší osobní účasti na Tělu Kristově. (Owen Barfield [1898–1997])
Cíl je společenství svatých
Určitě je nutné zabývat se jednotlivci. Ale samotná podstata našeho životního stylu, našeho křesťanského učení, musí od začátku být zřejmá: cílem je společenství svatých, společenství podobné rodině, podle trojičního života Boha. Život v Božím království – tady a teď.
Potřebuje církev opravit?
Připomeňme si proroka Aggea: Kritizuje své soukmenovce židy, za to že žijí ve vyhnanství v pohodlných domech, zatímco zdi chrámu leží v rozvalinách. (viz Aggeus 1:4, 9). Jeho posleství platí i dnes.
Jak opravit církev?
Stále v nás bují myšlenka, že můžeme napodobovat svět, kde kariéra a naše osobní naplnění života jsou základními kameny společnosti. Věříme, že církev vybudujeme ze vzdělaných a dobře zabezpečených farností. Ale Bůh potřebuje hlavně „živé kameny budující duchovní dům“ (1 Petr 2:5).
Opravit naše blízká společenství
Pro Ježíše není učení o odpuštění, uzdravení nebo spravedlnosti jen zkouška osobní duchovní zralosti nebo jakousi překážkovou dráhou. On je považuje za stavební kameny k budování společného života. Vytvoření pokoje a usmíření nejsou nějaké vstupenky do nebe. Jsou vstupenkou do společenství. Jsou součástí Božího srdce, pravdy, které s námi sdílí v Duchu svatém, jsou sjednocením nás všech v Ježíši Kristu. On nás všechny smiřuje s Bohem (viz 2 Korintským 5:18-19).
Adapted from Richard Rohr, Near Occasions of Grace (Maryknoll, NY: Orbis Books, 1993), 50–51.
Image credit: Brian McLaren, Untitled 1-3 (detail), 2021, photograph, United States. Jenna Keiper and Leslye Colvin, 2021, triptych art, United States.
The creative team at CAC sent a single-use camera to Brian McLaren as part of an exploration into contemplative photography. His photos are featured here in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image Inspiration: In this triptych, we begin by seeing just one fruit. Moving to the center photo, we see the whole tree. When we look at the third photo, we bring with us the knowledge that there is more to this tree, an abundance of fruit. It’s not alone. Nothing stands alone.