Třetí týden: Propojený vesmír
Spisovatelka Sophfronia Scott na svých cestách promýšlí spisy trapistického mnicha Thomase Mertona (1915–1968) . V dnešním textu uvažuje o tom, co se můžeme naučit z Mertonova hlubokého spojení s Bohem prostřednictvím přírody:
Něco nás přesahuje
Merton našel pod větvemi stromů, na výšinách kopců, v celé přírodě kolem sebe pocit přesahu svých smyslů (transcendence).. Já to chápu jako . . . uvědomění si a možná jakési jemné doladění skutečnosti. Nejsem si jistá, zda existují pro to, co se snažím popsat správná slova. Možná jako jako naprostá jednota s celým stvořením. Od svého křtu v roce 2011 v episkopální církvi jsem často přemýšlela o jednotě a o tom, co znamená patřit Kristu.
Příroda je cestou k Bohu
Jak nám příroda může pomoci k pěstování povědomí o Bohu? Jak můžeme vstoupit do prostoru úcty, kde nejsou žádné zdi a žádné stropy, a přesto tam najdeme místnost, kde jsme společně s Duchem Stvořitelem? Merton o tom také uvažoval, když se jednou procházel lesem: „Myslel jsem na to, jak poznat a jak používat prostor spolu s oblohou a svobodnými lesy.“ [1] [2]
Jak najít Boha v Přírodě – návod Thomase Mertona
Vzhledem k jeho úvahám a pak ke způsobu jak žil a psal po svém zážitku v přírodě, si myslím, že odpověď na otázku naší obrody do tří částí. Začal tím, že každý den chodil ven a kráčel po zemi s posvátnou úctou. To znamená uctivě. Otevřel se všem pozitivním pocitům při chůzi po zemi a prostoru kolem sebe. Merton často chodil bosý. Lépe tak dokázal ocenit spojení se zemí. V druhé části přijímal a vnímal počasí. Třetí část spočívala v tom že se snažil dozvědět vše o prostoru kolem svého přírodního domova. například jména květin a stromů, které objevil, a jména ptáků a zvířat, kteří tam žili.
Ústřední pravda života
Nashromáždil ve všech třech částech moudrost svého okolí a ta Mertona přivedla k jednotě se stvořením a k pochopení jeho místa v něm: „Absolutně ústřední pravdou všeho je, že jsme nejprve součást přírody, i když jsme výjimečná součást, protože si uvědomujeme Boha. I o samotě je člověk zcela obklopen bytostmi, které Boha dokonale poslouchají.“ [3] [4]
Dalším kontemplativním člověkem 20. století, který zakoušel jednotu s Boží přítomností skrze přírodu, byl Howard Thurman. Uvažoval takto:
Zázrak nespočívá ve složitosti jevů v přírodě, ale v něze s jakou je nám předložena
Země pod mýma nohama je velké Lůno, z něhož vzniká život, na němž závisí mé tělo. Obdarovává nás plnou hojností. V půdě se odehrává tajemství, které tisíci násobně znovu a znovu vytváří ze smrti jednoho semínka nový život. Zázrak větru, slunce a deště vytváří klima, které vyživuje každou živou věc. Je to zákon a je to než zákon; je to řád a víc než pořádek – je tu přítomna úžasná něha, ze které všechno v přírodě pramení. Při kontemplaci země jasně poznávám, že jsem obklopen Boží láskou. [5]
[1] Sophfronia Scott, The Seeker and the Monk: Everyday Conversations with Thomas Merton (Minneapolis, MN: Broadleaf Books, 2021), 52, 53. As a cloistered monk, Merton had been limited to the monastery and its enclosed outdoor space. However, he was given permission in 1949 to go out beyond the monastery walls. Scott writes, “On that day, his writing and his spirituality changed forever.”
[2] Thomas Merton, Entering the Silence: Becoming a Monk and Writer, ed. Jonathan Montaldo (San Francisco: Harper San Francisco, 1996), 329.
[3] Scott, The Seeker and the Monk, 53–54.
[4] Thomas Merton, Conjectures of a Guilty Bystander (Garden City, NY: Doubleday and Company, 1966), 268–269.
[5] Howard Thurman, Meditations of the Heart (New York: Harper and Row, 1953), 210–211.
Image Credit: Brian McLaren, Untitled 7-9 (detail), 2021, photograph, United States. Jenna Keiper and Leslye Colvin, 2021, triptych art, United States.
2022 Daily Meditation Theme: Nothing Stands Alone