Stále se rozšiřující kruhy

Dvacátý druhý týden: Rozšíření naší vize

 Otec Richard popisuje svůj duchovní vývoj jako “poutnický postup”, kdy Bůh používá okolnosti jeho života – zejména jeho mezinárodní službu a cestování – k rozšiřování jeho vize, srdce a mysli:

Cesta k bezpodmínečné lásce

Jak jsem se pohyboval ve stále širších kruzích po celém světě, pevná půda věčné tradice se nikdy nezměnila. Pouze objektiv, kritéria, vnitřní prostor a rozsah se stále rozšiřovaly. Stále jsem byl posouván k větší diferenciaci a širším úhlům pohledu a současně k větší inkluzivitě svých myšlenek, hlubšímu porozumění lidem a poctivějšímu smyslu pro spravedlnost. Bůh se vždy zvětšoval a vedl mě na větší místa. Když mohl Bůh “zahrnout” a dovolit, tak proč ne já? Jestliže mě Bůh žádal, abych miloval bezpodmínečně a univerzálně, pak bylo jasné, že Bůh funguje stejným způsobem.

k univerzálnímu Kristu

Brzy pro mě existoval mnohem větší svět než Spojené státy a římskokatolická církev, což jsem si nakonec uvědomil, že také obsahuje paradoxy. E pluribus unum (“z mnoha jeden”) na amerických mincích nezahrnovalo příliš mnoho vlastních lidí (ženy, BIPOC, LGBTQIA+ lidi, chudé lidi, lidi s postižením a mnoho dalších). Jako křesťan jsem nakonec musel být buď římský, nebo katolický, a nadále volím katolický konec tohoto spektra – nezapomeňte, že katolický znamená univerzální. Buď je Ježíš “spasitelem světa” (Jan 4,42), nebo spasitelem příliš není. Buď se Amerika chová ke zbytku světa a ke svým vlastním občanům demokraticky, nebo v demokracii ve skutečnosti vůbec nevěří. Tak to vidím já.

k dospělosti ve svatosti a svobodě

Ale tento pomalý proces transformace a s ním spojená uvědomění nebyla rozhodnutí typu buď – anebo; byla to velká uvědomění typu obojí. Nic z toho se neodehrálo bez mnoha modliteb, pochybností o sobě samém, studia a rozhovorů. Samotná cesta mě vedla k prohloubení pocitu svatosti, svobody a celistvosti. Ačkoli jsem takto nezačal uvažovat, nyní doufám a věřím, že jakási druhá prostota je právě cílem zralé dospělosti a zralého náboženství.

a k veliké Pravdě

Můj malý, osobní pohled jako ústřední reference pro cokoli nebo pro správné posuzování čehokoli postupně s postupem života slábl. Samotný význam slova vesmír je “obrátit jednu věc”. Vím, že já tou jednou věcí nejsem. V tomto vesmíru existuje Velká pravda a ta moje to rozhodně není.

o sjednocení Boha se všemi tvory

Zralá náboženství a nyní i někteří vědci tvrdí, že jsme pevně předurčeni k Velkému obrazu, k transcendenci, k neustálému růstu, ke sjednocení se sebou samými i se vším ostatním. Buď je Bůh pro všechny a božská DNA je nějakým způsobem ve všech tvorech, nebo tento Bůh není Bohem podle žádné běžné definice, nebo dokonce vůbec není moc bohem. Jsme hnáni ke stále vyšším úrovním sjednocení a schopnosti začlenění, i když někteří z nás jdou s kopanci a křikem. “Vše, co se zvedá, se musí sbližovat,” jak říká Teilhard de Chardin. [1]

Translated with www.DeepL.com/Translator (free version)

Prameny:

[1] Pierre Teilhard de Chardin, The Future of Man, trans. Norman Denny (New York: Harper and Row, 1964), 192.

Adapted from Richard Rohr, Falling Upward: A Spirituality for the Two Halves of Life (San Francisco: Jossey Bass, 2011), 107–109.

Image credit: Young Shih, Untitled (detail), 2021, photograph, Taiwan, Free Use. Charles O’Rear, Grasses After Spring Rain (detail), 1973, photograph, Nebraska, Public Domain. Mohsen Ameri, Untitled (detail), 2021, photograph, Iran, Free Use. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge the image.

This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story. 

Image inspiration: Dewdrops on grass, sunlight on the path, trees reaching skyward. It’s easy to overlook things we think we have seen already seen before. How can we look more deeply, allow our sight to be shifted so as to see anew?