Dvacátý devátý týden: Ženy mystičky dvacátého století
Tento týden jsou v Denních meditacích představeny spisy mystiček dvacátého století. Každá z nich se podělí o svou zkušenost s Bohem jako bezpodmínečnou a nepřekonatelnou láskou ze svého jedinečného prostředí. Otec Richard Rohr věří, že to platí pro všechny mystičky:
Bůh je vždy milenec ne diktátor
Lidé, kteří dobře znají Boha – mystici, poustevníci, ti, kteří riskují vše, aby našli Boha – se vždy setkávají s milencem, nikoliv s diktátorem. Boha nikdy nenajdeme jako násilnického otce nebo tyranskou matku; Bůh je vždy milenec větší, než jsme se odvážili doufat. Jak moc se liší od „správce účtu“, kterého většina lidí zřejmě uctívá. Bůh je milenec, který všechno přijímá a odpouští.
Hluboce nás miluje
Když vstoupíme do jeho přítomnosti, najdeme někoho, kdo není proti nám, ale někoho, kdo je rozhodně pro nás! Mystikové poznávají, že je drží někdo jiný. Lidé, kteří se modlí, vždycky říkají: „Někdo je pro mě víc než já sám pro sebe.“ To je pro ně to pravé. Modlitba je být milován na hluboké, sladké úrovni. Doufám, že každý někdy pocítil takovou intimitu o samotě s Bohem. Slibuji, že je dostupná všem. Možná, že mnozí z nás jen potřebují, aby jim někdo řekl, že právě tohle mají očekávat a hledat. Bojíme se o to požádat, bojíme se to hledat. Připadá nám to troufalé. Nemůžeme věřit, že taková láska existuje. Ale ona existuje.
Otec Richard našel v posledních několika letech velkou inspiraci ve spisech židovské mystičky Etty Hillesum (1914-1943). Ve svých dopisech z tranzitního tábora Westerbork Hillesumová popisuje útěchu, kterou nachází v neustálé Boží přítomnosti:
Bůh nás každý den obohacuje
Ty jsi mě tak obohatil, ó Bože, prosím, dovol mi rozdělit se o Tvou krásu s otevřenýma rukama. Můj život se stal nepřetržitým dialogem s Tebou, ó Bože, jedním velkým dialogem. Někdy, když stojím v nějakém koutě tábora, nohama stojím na Tvé zemi a oči mám pozvednuté k Tvému nebi, mi někdy po tváři stékají slzy, slzy hlubokého dojetí a vděčnosti. Také v noci, když ležím ve své posteli a odpočívám v Tobě, ó Bože, mi po tváři stékají slzy vděčnosti, a to je moje modlitba.
Bůh s námi vede vnitřní dialog
Už několik dní jsem strašně unavená, ale i to přejde. Věci přicházejí a odcházejí v hlubším rytmu a lidé se musí naučit naslouchat; to je to nejdůležitější, co se musíme v tomto životě naučit. Nevyzývám Tě, Bože, můj život je jeden velký dialog s Tebou. Možná se nikdy nestanu velkým umělcem, jakým bych opravdu chtěla být, ale v Tobě, Bože, jsem již jistá. Někdy se snažím vyloudit malé hloubky a nejisté povídky, ale vždycky skončím u jednoho jediného slova: Bůh. A to říká všechno a nic víc není potřeba. A všechny mé tvůrčí síly se promítají do vnitřních dialogů s Tebou. Tlukot mého srdce se prohlubuje, je aktivnější, a přesto klidnější, a já jako bych si celou dobu ukládala vnitřní bohatství. [1]
Přeloženo deepl.com, nadpisy překladatel
Prameny:
[1] Etty Hillesum, An Interrupted Life: The Diaries, 1941–1943; and Letters from Westerbork, trans. Arnold J. Pomerans (New York: Metropolitan Books, 1996), 332.
Adapted from Richard Rohr, Everything Belongs: The Gift of Contemplative Prayer, rev. ed. (New York: Crossroad Publishing, 2003), 131, 134, 135.
Image credit: Carrie Grace Littauer, Untitled 11 (detail), 2022, photograph, Colorado, used with permission. Arthur Allen, Untitled 4 (detail), 2022, photograph, France, used with permission. Claudia Retter, Florence Morning (detail), photograph, used with permission. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.
This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: She sees the leaves in the ice, gathers the small, unnoticed things, and cherishes her findings. We accept the mystic’s invitation to sit and ponder.