Třicátý čtvrtý týden: Rozlišování toho, co máme dělat
Otec Richard se dělí o důležité období rozlišování ve svém životě:
Při kontemplaci se Bůh stává zřejmým
Existují dvě duchovní disciplíny, které mě udržují v poctivosti a růstu: kontemplativní modlitba a pohled zdola. V roce 1985 jsem byl na rok uvolněn, abych se věnoval kontemplativní části svého povolání. Byl to zásadní zlom. Definice kontemplace otce Williama McNamary – „dlouhý láskyplný pohled na skutečnost“ – se stala proměňující. [1] Svět, mé vlastní problémy a bolesti, všechny cíle a touhy se postupně rozplynuly ve správné perspektivě. Bůh se stal zřejmým a všudypřítomným.
protože mu odhalíme svojí duši
Boha si nakonec nezasloužíme ani nenajdeme. Jen se sami sobě postavíme z cesty. Zbavujeme se iluzí a starostí svého menšího já. Jakmile laciné lešení odpadne, duše stojí odhalená. Duši neboli Pravé Já nelze vytvořit ani dosáhnout naší prací. Prostě je a už je. Duše je Boží „JÁ JSEM“, které ve mně pokračuje. Tato moje část již Boha zná, touží po něm a skutečně ho hledá. Rozpoznávání Boží vůle je pro Pravé Já přirozené, protože zde se „já“ a Bůh zdají být jedním „já“.
Richard uvažuje o tom, jak ho tento delší čas rozjímání přivedl k rozhodnému činu:
K činnosti jsou potřeba správné důvody
Po svém sabatickém roce jsem dospěl k přesvědčení, že bych měl otevřít Centrum pro akci a kontemplaci v Novém Mexiku. Chtěl jsem pomoci lidem důkladně se zapojit do problematiky a cílů sociální spravedlnosti, pomoci lidem pracovat v solidaritě s těmi, kteří jsou na okraji společnosti, ale ze správného výchozího bodu. Je možné dělat správné věci ze špatných důvodů!
a kontemplace nám pro ně pomáhá najít široký a otevřený prostor
Kontemplace je způsob, jak naslouchat Duchem, a ne jen hlavou. Kontemplace je hledání široce otevřeného prostoru, dostatečně širokého prostoru pro hlavu, srdce, pocity, nitro, podvědomí, naše vzpomínky, intuici, celé naše tělo. Potřebujeme celistvý prostor pro rozlišování moudrosti.
a kontemplace pak musí vést k autentickému jednání
Výsledkem kontemplace je autentické jednání; pokud kontemplace nevede k autentickému jednání, zůstává jen pupkatým zíráním a zabýváním se sebou samým.
Pravidelná kontemplace nás přivede k poznání sv. Augustina – najdeme vnitřní svobodu
Jsem přesvědčen, že pokud u ní vydržíme, pokud budeme kontemplaci pravidelně praktikovat, pak dospějeme k vnitřnímu místu soucitu – k sobě samým i k druhým. Na tomto místě si všimneme, jak moc je utrpení světa naším utrpením. Začneme se tomuto světu věnovat, nikoliv však mozkově, ale z mnohem hlubší perspektivy naší duše. V tomto bodě jsme nezničitelní, protože na tomto místě nacházíme mír, který nám svět nemůže dát. Už nepotřebujeme vítězit, stačí nám dělat to, co musíme, jakkoli naivně a zjednodušeně to může znít. Proto mohl Augustin pronést tak nehorázný výrok jako „Miluj [Boha] a dělej, co chceš“! [2] Lidé, kteří žijí z místa skutečně zaměřeného na Boha místo z místa zaměřeného na sebe, jsou nebezpečně svobodní právě proto, že jsou upoutáni na střed.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version),mezinadpisy vložil překladatel
Prameny:
[1] William McNamara as quoted by Walter J. Burghardt, “Contemplation: A Long, Loving Look at the Real,” in An Ignatian Spirituality Reader, ed. George W. Traub (Chicago: Loyola Press, 2008), 91.
[2] Augustine, Ten Homilies on the First Epistle of John to the Parthians, tractate 7.8.
Adapted from Richard Rohr, Essential Teachings on Love, selected by Joelle Chase and Judy Traeger (Maryknoll, NY: Orbis Books, 2018), 133, 141–142.
Image credit: Jenna Keiper, Untitled (detail), 2020, photograph, Bellingham, used with permission. McKenna Phillips, Free Hands (detail), 2018, Unsplash. Jenna Keiper, Untitled (detail), 2020, photograph, Albuquerque, used with permission. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.
This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: What is next? We may want to know, right now. We may want this suspended droplet of water to drop, right now, but it will take its own time. It is beyond our control. We are invited to trust the suspension of liminal moments.