Týden čtyřicet tři: Nenásilí
Nositelka Nobelovy ceny míru Leymah Gboweeová založila ženské nenásilné mírové hnutí, které v roce 2003 pomohlo zastavit druhou liberijskou občanskou válku. Jedné noci uslyšela jasné duchovní volání:
Měla jsem sen.
Nevěděla jsem, kde jsem. Všechno bylo temné. Neviděla jsem žádnou tvář, ale slyšela jsem hlas, který ke mně mluvil – přikazoval mi: „Shromážděte ženy, aby se modlily za mír!“. . .
Svým způsobem byl ten sen [a] ten okamžik začátkem všeho. Poklekly jsme na opotřebovaný hnědý koberec a zavřely oči. „Drahý Bože, děkujeme ti, že jsi nám seslal toto vidění,“ řekla sestra Ester. „Dej nám své požehnání, Pane, a nabídni nám svou ochranu a vedení, které nám pomůže pochopit, co to znamená.“
A uposlechla jsem jeho poselství
Můj sen se stal Mírovou iniciativou křesťanských žen. V dubnu 2002 se sešlo asi dvacet luteránských žen z místních církví, aby následovaly poselství, které mi bylo posláno, a každé úterý v poledne se modlily v malé kapli v horním patře areálu sv. Někdy jsme se postili. Brzy se o tom, co děláme, doslechly i další ženy z církve a začaly se k nám přidávat. „Ježíši, pomoz nám. Ty jsi pravý Kníže pokoje, jediný, kdo nám může dát pokoj.“ Všichni jsme se snažili, aby se nám dostalo pokoje. . . .
Spolu se sestrami jsme se rozhodli jednat
Žily jsme v uzavřené, střežené schránce a nejobyčejnější skutky mohly přivodit strašlivý trest. . . . Zdálo se, že nikdo není ochoten nic udělat . . .
Teď jsme se konečně my ženy chystaly jednat.
Gboweeová popisuje neúnavné úsilí organizovat se za mír v zemi, která prošla nesmírným utrpením, násilím a korupcí:
Chodili jsme na setkání žen ve všech náboženstvích
Tři dny v týdnu po dobu šesti měsíců chodily ženy z WIPNET [Women in Peacebuilding Network] na setkání s ženami v Monrovii; v pátek v poledne po modlitbách jsme chodily do mešit, v sobotu ráno na trhy a každou neděli do dvou kostelů. . . . Všem sestrám jsme předávaly stejné poselství: Liberijské ženy, probuďte se pro mír! . . .
Nebylo to vždycky snadné. Ženy, které trpěly téměř tak dlouho, jak si jen pamatují, dospěly do bodu, kdy se dívají dolů, ne dopředu. Ale jak jsme pokračovaly v práci, ženy začaly zvedat oči a naslouchat. Nikdo k nim předtím takhle nemluvil.
Vytiskli si letáky
Rozdávali jsme letáky: JSME UNAVENÉ! JSME UNAVENI Z TOHO, JAK JSOU NAŠE DĚTI ZABÍJENY! JSME UNAVENÉ ZE ZNÁSILŇOVÁNÍ! ŽENY, PROBUĎTE SE – MÁTE HLAS V MÍROVÉM PROCESU! . . .
Už jsme nebyly sami
Když se ženy z WIPNETu sešly, můj strach, deprese a osamělost se konečně úplně rozplynuly. Ostatní, které cítily totéž co já, stály vedle mě; už jsem nebyla sama. A já jsem v hloubi duše věděla, že všechno, čím jsem prošla, každá bolest mě dovedla až sem: vést ženy k boji za mír je to, co mám ve svém životě dělat.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy si dovolil vložit překladatel
Prameny:
Leymah Gbowee with Carol Mithers, Mighty Be Our Powers: How Sisterhood, Prayer, and Sex Changed a Nation at War: A Memoir (New York: Beast Books, 2011), 122–123, 126, 127, 129–130.
Image credit: Susan Ruggles, Rally Against Iraq War 0017 (detail), 2003, Milwaukee, photograph, Wikimedia. Susan Ruggles, Iraq War Anniversary Peace Rally (detail), 2003, Milwaukee, photograph, Wikimedia. Susan Ruggles, Rally Against Iraq War 0014 (detail), 2003, Milwaukee, photograph, Wikimedia. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.
Image inspiration: Candles are on either side of a central image, as in a sanctuary. Nonviolence is sacred.