Čtyřicátý osmý týden: Budoucnost křesťanství
Historička a spisovatelka Diana Butler Bassová se zamýšlí nad kostelem na ostrově Tangier v zálivu Chesapeake a nad důsledky jeho budoucnosti v době klimatické krize:
Jaká je budoucnost lidstva?
Když jsem přemýšlela o ostrově Tangier, uvědomila jsem si, že příliš mnoho náboženských představitelů si klade špatnou otázku. Na budoucnosti křesťanství příliš nezáleží, pokud nebudou existovat lidské bytosti, ať už vyhyneme v důsledku války nebo ekologické katastrofy. Můžeme opravovat naše denominace, přivádět do církve nové členy, psát nejlepší teologie všech dob – a na ničem z toho nebude ani trochu záležet, pokud budeme všichni mrtví. Otázku – „Jaká je budoucnost křesťanství?“ – je třeba držet v souvislosti s jinými otázkami. Právě teď je nejvýznamnější z těchto otázek: „Jaká je budoucnost lidstva?“.
Co mají křesťané dělat, aby sloužili celému stvoření?
To je existenciální otázka naší doby. Všechny ostatní otázky v porovnání s ní blednou a odvádějí nás od toho, abychom naslouchali hlasům Boha, země a ostatních tvorů s takovou přísností a soucitem, jaké jsou nezbytné pro život v těchto konkrétních dnech. Pro mě se otázka o budoucnosti křesťanství stala: „Co mají křesťané dělat, aby sloužili celému stvoření, když ostrovu samotnému hrozí potopení?“ [1]
Teoložku Sallie McFagueovou (1933-2019) inspirovala Izajášova prorocká vize nových nebes a země – a co od nás vyžaduje:
Žít v harmonii se stvořením
Svět, který chceme a po kterém toužíme, je svět, kde děti vyrůstají a dožívají se vysokého věku, kde lidé mají jídlo, domy a příjemnou práci, kde zvířata, rostliny a lidé žijí společně na zemi v harmonii, kde nikdo „neublíží ani nezničí“ [Izajáš 65,25]. To je náš sen, naše nejhlubší touha, představa, kterou nemůžeme opustit. Tato představa dobrého života nás činí neochotnými spokojit se s nespravedlivým, neudržitelným, ba přímo krutým a strašlivým světem, který máme. . . .
Žít důstojně
Izaiášův chvalozpěv na nové stvoření a Ježíšova podobenství o Boží vládě se dotýkají této nejhlubší touhy každého z nás po jiném, lepším světě. Byl by to svět, v němž by ústřední roli hrála lidská důstojnost a integrita stvoření, svět, v němž by byla uznávána a oceňována vnitřní hodnota všech lidských bytostí i samotného stvoření. . . .
Lepší svět se musí stát naší touhou
Máme nějakou naději na jiný, lepší svět? Vzhledem k situaci, v níž se nacházíme na počátku jednadvacátého století – války, násilí, AIDS, kapitalistická chamtivost a nyní i přízrak globálního oteplování – se zdá být absurdní se takovou otázkou vůbec zabývat. A přece čteme v úryvku z Izajáše [65,17-25], že uprostřed malování tohoto nádherného obrazu života, který přesahuje naše nejdivočejší sny, Bůh říká: „Dříve než zavolají, odpovím, dokud ještě mluví, vyslyším.“ (Izajáš 2,17-25). „Dokud ještě mluví“ – stačí jen požádat, aby Bůh odpověděl! Musíme však prosit celou svou bytostí; lepší svět se musí stát naší nejhlubší touhou. A to samozřejmě znamená, že na tom musíme pracovat; musíme tomu věnovat celé své já. [2]
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy si dovolil vložit překladatel
Prameny:
[1] Diana Butler Bass, “The Future of Faith as the Way of Salvation,” Oneing 7, no. 2, The Future of Christianity (Fall 2019): 51. Available in print and PDF download.
[2] Sallie McFague, A New Climate for Theology: God, the World, and Global Warming (Minneapolis, MN: Fortress Press, 2008), 144.
Image credit: Christopher Holt, Newgrange Triple Spiral (detail), 2014, Ireland, photograph, Wikimedia. Joanna Kosinska, Untitled (detail), 2017, photograph, Unsplash. Nasa and ESA, M104 Sombrero Galaxy (detail), 2003, United States, photograph, Wikimedia. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.
Image inspiration: From a past shrouded by time, we hold the known candle of our present moment toward an unknown and expansive future. Past, present, and future— Christ is present in each.