Čtyřicátý osmý týden: Budoucnost křesťanství
Během online summitu Budoucnost křesťanství hovořil otec Richard o objevování moudrosti pro budoucnost křesťanství prostřednictvím inspirace těmi, kteří vedli odvážný život v minulosti křesťanství:
Vrátit se k zakladatelům
Jednou z věcí, které nás Druhý vatikánský koncil (1962-1965) naučil v řeholních řádech, a to bylo jistě od Ducha svatého, je, že jsme se měli každý vrátit ke svým zakladatelům a říci si: „Proč Kateřina McAuleyová založila Milosrdné sestry? Pro co František založil františkány? Pro co Ignác založil jezuity?“ … .
„Nejlepší kritikou špatného je praxe lepšího.“
Takže stejně jako jsme zažili obnovu Písma [na II. vatikánském koncilu, kdy jsme se ptali] „Co Ježíš skutečně učil?“, dělali jsme současně totéž – v našem případě s Františkem z Assisi. Jsme alternativní ortodoxií. Docela rádi bychom zůstali v katolické nebo univerzální církvi, ale některé věci, které dělá, nejsou příliš univerzální, vůbec ne katolické! A to námi otřáslo v základech. Stejně tak to otřáslo i mnou. Založil nás prorok František, který nebyl obvyklým zbožným světcem, ale neobviňoval systém z toho, že je podřadný. Prostě šel a dělal to lépe. To je stále jedna z našich zásad CAC: „Nejlepší kritikou špatného je praxe lepšího.“
Sv. František žehná ale zároveň je připraven na konfrontaci
Jak někteří z vás vědí, byl jsem před několika měsíci v Římě na návštěvě u Svatého otce [papeže Františka]. Udělali jsme si malý výlet do kostela svatého Jana Lateránského; to je místo, kde papež ve třináctém století žil. Bazilika Petra ještě nebyla postavena. Na nádvoří je nádherný, poměrně velký soubor soch, a je to František ve třináctém století, jak se blíží k tomuto vrcholně monumentálnímu římskému kostelu. Usmívá se a ruku má zvednutou v požehnání, ale také v konfrontaci. To je historie, s níž se všichni potýkáme. Jak se vrátíme ke svým zdrojům a zjistíme, že téměř všechny naše zdroje byly kritické vůči [svému současnému] římskému katolicismu… .
Původně jsme byli všichni bratři
To byla taková dobrá zpráva! Že všechen legalizmus a ritualizmus, kterému mě učili, ve skutečnosti vůbec nebyly františkánské. Například vím, že mi i v Centru říkáte „otče Richarde“, ale František nechtěl, abychom byli otcové. Odmítal jakýkoli titul nadvlády nad druhým člověkem. Všichni jsme se měli nazývat bratry, latinsky fratres, anglicky friars. Byli jsme tedy bratři, ne mniši. Naším úkolem nebylo být kněžími, ale žít mezi lidmi jako bratři. Nevěděli byste, že jakmile František zemře, vztáhnou na nás ruce a my budeme šťastně vysvěceni na kněze. Ani když jsem byl v roce 1970 vysvěcen, neznal jsem plně tuto historii. Neříkám, že ti lidé nebyli upřímní. Mnozí z nich jsou svatější než já. Ale nebylo to františkánství.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy si dovolil vložit překladatel
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, “Richard Rohr,” in The Future of Christianity: A Virtual Summit, Center for Action and Contemplation, streamed live on August 23, 2022, YouTube video, 1:56:18.
Image credit: Christopher Holt, Newgrange Triple Spiral (detail), 2014, Ireland, photograph, Wikimedia. Joanna Kosinska, Untitled (detail), 2017, photograph, Unsplash. Nasa and ESA, M104 Sombrero Galaxy (detail), 2003, United States, photograph, Wikimedia. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.
Image inspiration: From a past shrouded by time, we hold the known candle of our present moment toward an unknown and expansive future. Past, present, and future— Christ is present in each.