Týden čtyřicátý druhý: Napravení trhliny
Otec Richard píše o tom, jak můžeme pomoci zacelit trhlinu mezi světem, jaký je (moc), a světem, jaký by mohl být (láska).
Moc bez lásky je pouhou brutalitou (dokonce i v církvi) a láska bez moci je jen sentimentalitou
Jak láska, tak moc jsou nezbytnými stavebními kameny Božího mírového království na zemi. Láska zcela nově definuje povahu moci. Moc bez lásky je pouhou brutalitou (dokonce i v církvi) a láska bez moci je jen sentimentalitou jednotlivých životů odtržených od Celku. Evangelium ve své plnosti drží lásku a moc pohromadě a vytváří novou naději a uzdravení pro svět. [1]
Moc
Moc předpokládá, že život se žije shora dolů a zvenčí dovnitř. Svou sílu čerpá z elit a vynucování. Jako taková je účinná, čistá, praktická a dobře funguje na mnoho krátkodobých cílů.
Láska
Evangelium nám nabízí neefektivní, ne tak čistou, mnohovrstevnatou a dlouhodobou cestu lásky. Láska se prožívá mnohem více zdola nahoru a zevnitř ven. Je snadné pochopit, proč v ni nevěří ani církve. Nedává egu ani instituci pocit kontroly. Často ani „nefunguje“.
Duchovní nouze lásky v církvi
Možná, že jeden ze způsobů, jak vyjádřit „duchovní nouzi“, které křesťanství čelí, je ten, že mnoho duchovních a členů církví bylo vyškoleno shora dolů a zvenčí dovnitř. Poselstvím byla láska, ale metodou byla moc/kontrola. Svatost byla z velké části definována jako respekt k vnějším zprostředkujícím strukturám: autoritám, které „věděly“, rituálům, které byly automatické, zákonům, které vás zachovávaly, pokud jste je dodržovali, Tradici, která měla být neporušeným konsensem mnoha staletí a kultur. Jsem přesvědčen, že to nejlepší, co může křesťanství shora dolů udělat, je dobře začít a udržet nás uvnitř hřiště, což není špatné! Ale není ani zdaleka uspokojivé pro velké zápasy víry, kterým dnes lidé čelí v rodině, morálce a společnosti.
Hloubka a pravdivost evangelia
Samotná hloubka a pravdivost evangelia přivedla lidi k odvážnějšímu a potřebnějšímu závěru: Lidský život se nejlépe žije zevnitř ven a zdola nahoru. Nyní je láska poselstvím i metodou. Naše zkušenosti, naše chyby, naše slepé uličky jaksi nejsou Bohu odporné, ale jsou právě tím, co je třeba ke spáse. Neexistuje jiný způsob, jak dát smysl Bibli a každému lidskému životu.
Čisté evangelium
Jsme nyní dostatečně jistí, abychom připustili, že uvnitř našich vlastních cest a pro ty, kteří žijí na okraji, je stejně tolik pravdy, možná dokonce více? Takzvaní „celníci a prostitutky si razí cestu do Božího království před vámi“ (Mt 21,31). Zralé křesťanství je možná tehdy, když se vnitřek setkává s vnějškem a spodek může učit vrchol.
Autentická síla je schopnost jednat z plnosti toho, kým jsem, schopnost navazovat a udržovat vztah s lidmi a věcmi a svoboda rozdávat se. To mi zní jako čisté evangelium. [2]
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, preface to Near Occasions of Grace (Maryknoll, NY: Orbis Books, 1993), xvi.
[2] Adapted from Richard Rohr, “Mending the Breach: Love and Power,” in Grace in Action, ed. Terry Carney and Christina Spahn (New York: Crossroad Publishing, 1994), 18–19.
Image credit: A path from one week to the next—Alma Thomas, Snoopy—Early Sun Display on Earth (detail), 1970, acrylic on canvas, Smithsonian. Alma Thomas, Snow Reflection on Pond (detail), 1973, acrylic on canvas, Smithsonian. Loïs Mailou Jones, Jeune Fille Français (detail), 1951, oil on canvas, Smithsonian. Click here to enlarge image.
We accept the breach as an invitation to repair: piece by piece, thread by thread, we heal together.