Dvacátý osmý týden: Autentická transformace
Otec Richard označuje transformaci za ovoce autentické duchovní cesty:
Obrácení je způsob jak přijímáme přítomnost
Po většinu svého života se snažím usnadňovat transformaci – obrácení, změnu vědomí, změnu mysli. Proměněná mysl nám umožňuje vidět, jak zpracováváme realitu. Umožňuje nám odstoupit od našeho osobního procesoru, abychom mohli být upřímnější k tomu, co se skutečně děje. Transformace není jen změnou morálky, skupinové příslušnosti nebo systému přesvědčení – i když i k tomu může vést – ale změnou v samotném jádru způsobu, jakým přijímáme a předáváme každý okamžik. Využíváme tento okamžik k posílení vlastního ega, nebo jej využíváme k tomu, abychom vstoupili do mnohem širšího vidění a propojení?
Přichází velkorysost, pokora, spolupráce?
Autentická zkušenost Boha vždy vede ke službě, do hlubin, na okraj, k lidem trpícím nebo považovaným za outsidery. Postupně dovolujeme, aby naše politika, ekonomie, třídnost, sexismus, rasismus, homofobie a všechny hry na nadřazenost ztratily své dřívější opodstatnění. Naše motivace se fundamentálně mění z bezpečí, postavení a kontroly na velkorysost, pokoru a spolupráci. [1]
Aktivista Jonathon Wilson-Hartgrove vypráví, jak ho proměněná křesťanská víra přivedla k práci pro rasovou spravedlnost:
Nebo se cítím nadřazený a mám vše pod kontrolou?
Před dvaceti lety Ježíš přerušil mou rasovou slepotu…..
Jednak jsem se narodil do ekonomiky postavené na rasovém otroctví, jednak jsem byl pokřtěn v církvi, která přerušila společenství se sestrami a bratry, kteří tvrdili, že Bůh je proti otroctví. Nadřazenost bílé rasy jsem si nevybral, ale musím si ji přiznat. Je to mé dědictví. V tom nejsem sám….
jsem spojen s druhými?
Z Boží milosti jsem byl pozván do [černošské] církve, která nabízí skutečnou alternativu ke vzorcům a praktikám tohoto systému, který způsobuje smrt. Můj život v tomto milovaném společenství mě uvedl do morálního hnutí, které nejenže nabízí možnost lepší politiky, ale také mě spojuje s milovaným společenstvím mimo mou vlastní tradici víry – soutokem proudů, které tvoří onu velkou řeku, kterou Zjevení [22,1-2] zobrazuje jako hlavní koridor v polis [městě], které má přijít, přímo zde na zemi, stejně jako v nebi…..
Mění mne evangelium zevnitř?
Jediné evangelium, které pro mě může být dobrou zprávou, je to, které má moc dotknout se mě zevnitř a zahojit skrytou ránu, která rve mou duši. Rekonstrukce evangelia se nikdy nemůže týkat pouze jednotlivce. Proto tolik ušlechtilých snah o smíření selhává. Předstírají, že zlomení lidé s těmi nejlepšími úmysly se mohou jednoduše vymanit ze staletých dějin prostřednictvím individuálních rozhodnutí a vztahů. Takové vztahy jsou nutně nepoctivé, jednak proto, že ignorují skutečné materiální podmínky, které tíží životy lidí, jednak proto, že nabízejí falešný pocit úlevy od bílé viny, který lidem jako já brání čelit skryté ráně naší bělosti…..
Připouštím svoji zranitelnost?
Pro bělochy, kteří se naučili považovat se za lidi, kteří mají přirozeně vše pod kontrolou, představuje vzácná zkušenost zranitelnosti možnost zásadní práce na duši, která by mohla vést k obrácení. [2]
Přečtěte si tuto meditaci na webu cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, Authentic Transformation (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2016), CD. No longer available.
[2] Jonathan Wilson-Hartgrove, Reconstructing the Gospel: Finding Freedom from Slaveholder Religion(Downers Grove, IL: IVP Books, 2018), 155–156, 158.
Image credit and inspiration: Jenna Keiper, web of water (detail), 2020, photo, Washington. Click here to enlarge image. Like this spider’s web, a ray of light can illuminate and transform us.