Dvacátý osmý týden: Autentická transformace
Na základě práce amerického myslitele Kena Wilbera popisuje otec Richard tři fáze transformace: Dospívání, Probuzení a Úklid.
Proces ke zralosti
Dospívání odkazuje na proces psychologické a emocionální zralosti, kterým lidé běžně procházejí, a to jak osobně, tak kulturně. Všichni dospíváme, i když uvnitř svých bublin. Sociální struktury, které nás obklopují, nás silně podbarvují, posilují a také omezují, jak moc můžeme dospět a jak moc budeme schopni čelit svému vlastnímu stínovému já a integrovat ho. Jakékoli plné dospívání však musí být růstem směrem ven, a ne jen směrem vzhůru; jinými slovy, můžeme si být vědomi, aniž bychom byli starostliví – což neznamená být příliš vědomí!
– neodsunuj své probuzení
Probuzením máme na mysli jakoukoli duchovní zkušenost, která překonává naši zkušenost jáství jako odděleného od Bytí obecně. To se různě označuje jako osvícení, probuzení nebo sjednocující vědomí a mělo by to být plným křesťanským významem spásy. Bohužel jsme všechna probuzení odsunuli do něčeho, co se snad stane později, v nebi nebo po smrti, nebo jako odměna za dobré chování na tomto světě. To byla pro křesťanství velká prohra a porážka a katastrofální přesun pozornosti. Stali jsme se spíše náboženstvím náboženských transakcí než duchovní proměny.
Probuzení – „Mé nejhlubší já je Bůh“
Probuzení by mělo být cílem veškeré duchovní práce, svátostí a studia Bible, ale přinejmenším na Západě tomu tak nebylo. Protože jsme většinou nebyli založeni na praxi a měli jsme předsudky vůči vnitřním zkušenostem, zdálo se nám velmi troufalé skutečně věřit – nebo věřit, že je to možné – závěrům každého významného mystika: To, že Bůh je mi bližší než já sám sobě,“ [1] nebo „Mé nejhlubší já je Bůh“ Kateřiny z Janova, to je Ježíšovo „Já a Otec jsme jedno“ (viz Jan 10,30). [2] Organizované křesťanství do značné míry popisovalo probuzení ve smyslu dospívání a toto dospívání bylo téměř výhradně vykládáno vysoce moralisticky – a dokonce i tato morálka byla do značné míry kulturně definována!
– cílem probuzení je odevzdání se, láska a sjednocení s Bohem
My duchovní jsme nejvíce mluvili, psali a kázali o Očištění, ale ve skutečnosti jsme to dělali velmi špatně. S radostí jsme lidem připomínali jejich morální poklesky pravidelným zahanbováním a připomínáním jejich hříchů, zejména těch „horkých“. To vedlo k tomu, že náboženství bylo ztotožňováno téměř výhradně s morálkou, nikoli s nějakou hlubokou proměnou vědomí. Poslouchejte mě, prosím. Skutečně se potřebujeme očistit, ale to do značné míry zahrnuje stanovení hranic naší přirozené egocentričnosti, která má potenciál nás časem probudit z iluze naší oddělenosti. Cílem probuzení není osobní nebo soukromá dokonalost, ale odevzdání se, láska a sjednocení s Bohem.
Nejde ani zdaleka o morálku
Jakékoli zabývání se mou soukromou morální dokonalostí udržuje můj pohled na sobě samém, a ne na Bohu, milosti nebo lásce. Očista je z velké části o potřebě včasné kontroly impulzů a vytvoření nezbytných hranic ega, abychom se mohli skutečně ukázat ve skutečném a mnohem větším světě.
Přečtěte si tuto meditaci na cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Augustine, Confessions 3, part 6. Latin text is “Tu autem eras interior intimo meo.”
[2] Catherine of Genoa, Vita 14. Italian text is “Il mio me è Dio” (1580 ed.).
Adapted from Richard Rohr, “Four Shapes to Transformation,” Oneing 5, no. 1, Transformation (Spring 2017): 40, 41–42, 43, 44. Available as Print and PDF download.
Image credit and inspiration: Jenna Keiper, web of water (detail), 2020, photo, Washington. Click here to enlarge image. Like this spider’s web, a ray of light can illuminate and transform us.