Třiadvacátý třetí týden: Ježíšův stůl pro všechny-Úterý, 3. června 2025
Rachel Held Evans (1981–2019) převypráví jedno z Ježíšových podobenství jako široké pozvání k Božímu stolu:
Pozvi chromé
Ježíš jednou vedl [rozhovor] se skupinou náboženských vůdců v domě významného farizeje. „Když pořádáš hostinu,“ řekl Ježíš svému hostiteli, „pozvi chromé, kulhavé a slepé, a budeš požehnán.“
Pozvi ty co chtějí přijít
Vyprávěl jim podobenství o muži, který připravil hostinu a pozval mnoho hostů. Když ti, kteří byli na seznamu hostů, odmítli přijít, muž nařídil svému sluhovi, aby šel do ulic a uliček města a přivedl chudé, hladové… Sluha poslechl, ale řekl svému pánovi, že u stolu je ještě místo. „Jdi tedy na cesty a po venkovských stezkách a přinuť je přijít,“ řekl pán, „aby byl můj dům plný“ (Lukáš 14:12–23). Takové je Boží království: skupina vyvrhelů a podivínů shromážděných u stolu, ne proto, že jsou bohatí, hodní nebo dobří, ale proto, že jsou hladoví, protože řekli ano. A vždy je tu místo pro další.
Evans sdílí příběh autorky Sary Milesové, jejíž zkušenost s Ježíšem prostřednictvím přijímání ji inspirovala k založení potravinové banky:
Potravinová banka
[Sara] se nejen obrátila ke křesťanství, ale také se zcela věnovala „náboženství zakořeněnému v nejobyčejnější, ale zároveň nejrevolučnější praxi: večeři, kde jsou všichni vítáni, kde jsou poctěni opovrhovaní a vyvrženci“. [1] Sara se spojila s kostelem sv. Řehoře [episkopální církev] a vytvořila obrovskou potravinovou banku, kde jsou každý týden chudí, starší, nemocní, bezdomovci a lidé na okraji společnosti obsluhováni u stejného stolu, u kterého Sara přijala své první svaté přijímání – bez podmínek, bez otázek. Pod dohledem svatých namalovaných na stěnách se stovky lidí shromažďují kolem stolu a plní si tašky ovocem, zeleninou, rýží, cereáliemi… a čímkoli, co se zrovna nachází v pěti až šesti tunách jídla, které je k dispozici v daný pátek.
Evans ctí Kristovu proměňující přítomnost v chlebu a víně.
Nevím přesně, jak je Ježíš přítomen v chlebu a víně, ale věřím, že Ježíš je přítomen, takže mi připadá nelogické říkat lidem, že musí počkat a setkat se s ním někde jinde, než se s ním setkají u stolu. Pokud jsou lidé hladoví, ať přijdou a nají se. Pokud jsou žízniví, ať přijdou a napijí se. Stejně to není můj stůl. Není to stůl mé denominace ani stůl mé církve. Je to Kristův stůl. Kristus rozesílá pozvánky, a pokud musí běhat po ulicích a shromažďovat chátru, aby naplnil svůj dům, pak přesně to udělá…
Evangelium je pro hladové
Evangelium nepotřebuje koalici oddanou tomu, aby držela špatné lidi mimo. Potřebuje rodinu hříšníků, spasení milostí, odhodlaných strhnout zdi, otevřít dveře dokořán a volat: „Vítejte! Je tu chléb a víno. Pojďte s námi jíst a povídat si.“ Toto není království pro hodné, je to království pro hladové.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Sara Miles, Take This Bread: A Radical Conversion (Ballantine, 2007), xv.
Rachel Held Evans, Searching for Sunday: Loving, Leaving, and Finding the Church (Nelson Books, 2015), 147–149.
Image credit and inspiration: Anastasia Chervinska, untitled (detail), 2022, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. Abundance is a table always set, where the meal awaits with quiet grace and there is always enough for all who arrive.