Třicátý devátý týden: Závazek k nenásilí -Neděle, 21. září 2025-Mezinárodní den míru
Otec Richard Rohr reflektuje duchovní a morální marnost násilí a čerpá přitom z odkazu Martina Luthera Kinga ml. a jeho radikální výzvy k lásce:
Násilí je nepraktické
Část geniality reverenda Dr. Martina Luthera Kinga ml. (1929–1968), inspirovaná učením Ježíše a Gándhího, spočívala v tom, že dokázal přemýšlivým lidem ukázat, že násilí je nejen nemorální, ale také nepraktické a nakonec marné. V dlouhodobém horizontu nedosahuje stanovených cílů, protože pouze prohlubuje hořkost na obou stranách a ponechává je v nekonečném a nemožném cyklu násilí, který nelze zastavit sám o sobě. Místo toho musí být zvenčí vložena nějaká neutralizující síla, která tento cyklus zastaví a nasměruje nás novým směrem.
Agapé láska
King trval na tom, že skutečná nenásilná praxe je založena na duchovním vidění a má málo společného s pouhým vzděláním nebo s tím, co bych nazval „vypočítavým rozumem“. Považoval za samozřejmé, že postoje nenásilí jsou nakonec nemožné bez vlití agapé lásky od Boha a naší důvěry v toto vlití. Agapé lásku definoval jako ochotu sloužit bez touhy po odplatě, ochotu trpět bez touhy po odvetě a ochotu smířit se bez touhy po nadvládě. Jedná se zjevně o božskou lásku, které malé já samo o sobě nemůže dosáhnout. Abychom byli skutečně nenásilní, musíme žít v Jiném a skrze Jiného. [1]
Palestinský křesťanský teolog Munther Isaac nás vyzývá, abychom se vyrovnali s hlubokým rozporem mezi nenásilným učením Ježíše a způsoby, jakými se křesťanství často spojovalo se systémy moci a násilí, a to i dnes:
Křesťanství a násilí
Křesťanství a násilí by neměly jít ruku v ruce, alespoň teoreticky. Učení Ježíše je velmi jasné. Učení Pavla a apoštolů je velmi jasné. Pro Ježíšovy následovníky není místo pro násilí. Přesto upřímné zhodnocení i jen posledních 150 let jasně ukazuje, že mnozí, kteří se hlásili ke křesťanství, se dopustili některých z nejhorších zvěrstev v našem světě: Belgičané v Kongu, Němci v Namibii, Francouzi v Alžírsku, bosenskosrbové v Bosně a Hercegovině, genocida Tutsiů v Rwandě, genocida domorodého obyvatelstva Laya v Guatemale a samozřejmě holocaust židovského obyvatelstva v Evropě.
Násilí nepatří do Ježíšova učení
Bible a teologie hrály významnou roli v této genocidní válce v Gaze… Aby bylo jasno, plně věřím, že když se Písmo používá k ospravedlnění genocidy nebo k prosazování ideologií nadřazenosti, nemá toto použití nic společného s učením Ježíše ani s podstatou křesťanské víry. Je však hanebné, že se církev po staletí spojovala s impériem. Zvolila cestu moci a vlivu. Člověk by očekával, že křesťané se poučili. My jsme se ji však nenaučili. [2]
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, “Martin Luther King Jr.’s Principles of Nonviolence,” ONEING 10, no. 2, Nonviolence (2022): 47–48. Available in print and PDF download.
[2] Munther Issac, Christ in the Rubble: Faith, the Bible, and the Genocide in Gaza (Eerdmans, 2025), 229, 230.
Image credit and inspiration: Toa Heftiba, untitled (detail), 2018, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. Two people, different in perspective yet united in a shared value, reach across the divide—not with force but with courage, choosing the harder path of listening, of letting themselves be changed, of loving even when it is difficult.