Třicátý devátý týden: Závazek k nenásilí-Pondělí, 22. září 2025
Kongresman John Lewis (1940–2020) popisuje svou křesťanskou víru jako základ svého závazku k nenásilí:
Každý člověk je posvátný
Věřím v filozofii a disciplínu nenásilí. Přijal jsem ji nejen jako techniku nebo taktiku, ale jako způsob života, způsob bytí. Jako věřící v křesťanskou víru musíme dospět k přesvědčení, že v každém člověku je jiskra božství. Každá lidská osobnost je něco posvátného, něco výjimečného. Nemáme právo, jako jiná osoba nebo jako národ, zničit tuto jiskru božství, tuto jiskru lidskosti, která je stvořena a vytvořena k obrazu Božímu.
Viděl jsem šerifa Clarka v Selmě, Bulla Connora v Birminghamu nebo George Wallace, guvernéra Alabamy, jako oběti systému. Nechtěli jsme tyto muže zničit. Chtěli jsme zničit zlý a krutý systém. [1]
Teolog Walter Wink (1935–2012) vzpomíná na napjatý okamžik v Selmě, kdy připomínka, že mají milovat své nepřátele, šokovala svědomí davu a vytyčila nenásilnou cestu vpřed:
Policie použila násilí, ale to není cesta ke změně
King tak vštípil svým stoupencům toto chápání nenásilí, že se stalo étosem celého hnutí za občanská práva. Jednoho večera … byl velký dav černých a bílých aktivistů stojících před baptistickým kostelem Ebenezer elektrizován náhlým příjezdem černého pohřebního z Montgomery. Oznámil, že skupina černých studentů demonstrujících toho odpoledne poblíž kapitolu byla obklíčena policií na koních, všem byla zablokována úniková cesta a cynicky jim bylo nařízeno, aby se rozešli, nebo ponesou následky. Poté se policie na koních vrhla na studenty a podle libosti je zbila. Policie dvě hodiny bránila sanitkám v přístupu k zraněným…
Píseň k nenásilí
Dav před kostelem vřel vztekem. Ozývaly se výkřiky: „Pojďme pochodovat!“ Za námi, přes ulici, stály v řadách alabamské státní policie a místní policejní síly šerifa Jima Clarka. Situace byla výbušná. Mladý černošský pastor přistoupil k mikrofonu a řekl: „Je čas zazpívat píseň.“ Začal slovy: „Milujete Martina Kinga?“ Ti, kteří znali píseň, odpověděli: „Jistě, Pane!“… Prošel celou hierarchií Southern Christian Leadership Conference a dav pokaždé opakoval a vžíval se do písně: „Jistě, jistě, jistě, Pane!“ Bez varování zazpíval: „Milujete Jima Clarka?“ – šerifa?! „Jistě, Pane,“ zazněla ohromená, váhavá odpověď. „Milujete Jima Clarka?“ „Jistě, Pane“ – tentokrát to zaznělo silněji. „Milujete Jima Clarka?“ Nyní to všichni pochopili, stejně jako v 1. a 2. kapitole knihy Amos: „Jistě, jistě, jistě, Pane!“
Milovat nepřátele
Poté se mikrofonu ujal reverend James Bevel. Nebojujeme jen za svá práva, řekl, ale za dobro celé společnosti. „Nestačí porazit Jima Clarka – slyšíš mě, Jime? – chceme, abys se změnil. Nemůžeme vyhrát tím, že budeme nenávidět své utlačovatele. Musíme je milovat, aby se změnili.“
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] John Dear, “Nonviolence Is Christian Love in Action: A Conversation with John Lewis,” ONEING 10, no. 2, Nonviolence (2022): 42. Available in print and PDF download.
[2] Walter Wink, Jesus and Nonviolence: A Third Way (Fortress Press, 2003), 64, 65–66.
Image credit and inspiration: Toa Heftiba, untitled (detail), 2018, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. Two people, different in perspective yet united in a shared value, reach across the divide—not with force but with courage, choosing the harder path of listening, of letting themselves be changed, of loving even when it is difficult.