Třicátý devátý týden: Závazek k nenásilí-Čtvrtek, 25. září 2025
Aktivista a organizátor Paul Engler spojuje nenásilí a kontemplativní cestu:
Ježíš nabídl nenásilný odpor
Ježíš byl v historii jedinečnou postavou – učitelem, prorokem a ztělesněním Božství. Nabídl cestu k individuálnímu spasení skrze milost a modlitbu, cestu, kterou dnes reprezentuje kontemplativní proud křesťanství. Nabídl však i něco nebezpečnějšího: revoluční program nenásilného odporu proti impériu, který praktikovali raní křesťané a který se v historii opakoval u prorockých křesťanských menšin – těch, kteří přijali strategické, principiální nenásilí tváří v tvář systémovému zlu…
Uprostřed impéria
Ježíš stál v dlouhé linii židovských proroků, kteří si poprvé v historii představili vizi osvobození, kdy by zotročení mohli opustit impérium, překročit poušť a zrodit novou společnost v rámci staré struktury. Tato myšlenka – že uprostřed faraonovy vlády může vzniknout zaslíbená země – se odrazila v revolucích osvícenství a demokratických povstáních po celém světě.
Sebe odevzdat Bohu
Na rozdíl od sekulárních revolucionářů, kteří se snažili pouze nahradit jednoho krále jiným, Ježíš poukázal na kořeny: na struktury a systémy, které nesou ovoce institucionálního hříchu. Experimentoval s radikálním asketismem, putoval s prorockými učedníky a byl formován pouštními mystiky, kteří v prvním století odráželi judaismus, podobné tradice, jaké se vyskytují u indických sadhuů, svatých bhakti a nesčetných dalších svatých postav, které se zcela odevzdaly Božskému.
Ve svém nitru
Tato vnitřní cesta – modlitba, smrt ega a mystické sjednocení – je sama o sobě zjevením: že zaslíbená země není jen politickou realitou, ale také psychologickou a duchovní. Pod falešným já a reaktivními emocionálními programy (jak to vyjádřil Thomas Keating) leží naše „původní požehnání“. Nebo jak nám Richard Rohr znovu a znovu připomíná: Imago Dei – božské přebývání – je již uvnitř.
Ničení země dosahuje vrcholu
Naše Země, o které se kdysi předpokládalo, že je nekonečně bohatá, nyní sténá pod tíhou těžebních systémů, které poprvé v historii dosáhly svých limitů celkové expanze. Klimatická změna je jen špičkou ledovce. Vstupujeme do šestého masového vymírání. Ekosystémy se hroutí. Korálové útesy umírají, lesy jsou káceny a za posledních 80 let byla vyhubena polovina ptačích a více než polovina rybích populací. Kanárek v uhelném dole skutečně umírá. Třetina planety může brzy každoročně zažívat sucho. A přesto dominantní kultura pokračuje vpřed – poháněna propagandistickou mašinérií individualismu a konzumerismu.
Dokonce i astronauti, kteří se dívají zpět na Zemi jako na modrou kuličku visící v temnotě, hovoří o zjevení: že Eden není mýtus, ale křehká pravda, ze které jsme se sami vyhnali.
Přijmout evangelium v sobě i vzhledem k planetě
Kontemplace – ať už prostřednictvím křesťanských mystiků, buddhistické všímavosti nebo domorodých obřadů – odhaluje tuto ztrátu. A zve nás do velikonočního tajemství: cyklu života, smrti a vzkříšení, který prožil Ježíš, nejen jako teologii, ale jako kosmický vzorec. Co kdyby se proudy kontemplace a nenásilného odporu spojily? Co kdyby naše hnutí směrem k osobnímu uzdravení byla také hnutí směrem k systémové transformaci? Plně žít evangelium znamená přijmout obojí.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Paul Engler, “Contemplation and Nonviolent Resistance,” the Mendicant 15, no. 4 (Fall 2025). Forthcoming.
Image credit and inspiration: Toa Heftiba, untitled (detail), 2018, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. Two people, different in perspective yet united in a shared value, reach across the divide—not with force but with courage, choosing the harder path of listening, of letting themselves be changed, of loving even when it is difficult.