Padesátý první týden: Úcta a úžas-Čtvrtek, 18. prosince 2025
Země je tak plná božských možností, že je zázrak, že můžeme chodit kamkoli, aniž bychom si rozbili holeně o oltáře.—Barbara Brown Taylor, An Altar in the World
Barbara Brown Taylor píše o pokoře, která je nezbytná k prožívání úcty k okolnímu světu:
Nezapomeňte, že jste jen člověk
Podle klasického filozofa Paula Woodruffa je úcta ctností, která brání lidem chovat se jako bohové. „Zapomenout, že jste jen člověk,“ říká, „myslet si, že se můžete chovat jako bůh – to je opak úcty.“ [1] Zatímco většina z nás žije v kultuře, která uctívá peníze, moc, vzdělání a náboženství, Woodruff tvrdí, že skutečná úcta nemůže být k ničemu, co lidé mohou sami vytvořit nebo řídit.
Je mnoho věcí a událostí jež člověka přeahují
Podle definice, říká, je úcta uznáním něčeho většího než je já – něčeho, co přesahuje lidskou tvorbu nebo kontrolu, co přesahuje plné lidské chápání. Bůh tato kritéria jistě splňuje, ale stejně tak i narození, smrt, sex, příroda, pravda, spravedlnost a moudrost…
Úcta
Úcta je úžasem z něčeho – z něčeho, co zastiňuje nás samotné, co nám umožňuje vnímat plný rozsah našich limitů – takže můžeme začít vnímat i jeden druhého s větší úctou. Neúctivá duše, která není schopna pocítit úžas v přítomnosti věcí vyšších než my sami, není také schopna pocítit úctu v přítomnosti věcí, které vnímá jako nižší než my sami. [2]
Autorka Victoria Loorz popisuje, jak nám pomalejší tempo umožňuje prožívat úctu k přírodnímu světu a ostatním:
Putovat s úctou
Úcta je pomalá a záměrná. Umožňuje, aby úžas naplnil vaše plíce a vyvolal slzy v očích, a zaplaví váš krevní oběh extra kyslíkem a energií. Putovat s úctou znamená dívat se na svět změkčenýma očima, které již nevidí ostatní jako objekty krásy nebo užitečnosti. Úcta vám umožňuje vnímat stromy, vodu a malé mravence jako samostatné bytosti…
Úcta vytváří důstojnost
Uznáváte je jako jednotlivce, kteří se stejně jako vy starají o své přežití a radost ze života. Jsou pro své vztahy stejně důležití jako vy pro své. John O’Donohue, keltský básník, filozof a kněz, napsal knihu (v obou významech tohoto slova) o Anam Cara, neboli „přátelích duše“… Říká: „Úcta propůjčuje důstojnost a pouze ve světle důstojnosti se stane viditelnou krása a tajemství člověka.“ [3] Totéž platí pro vnímání důstojnosti stromu, místa nebo dokonce sebe sama…
Úcta vytváří prostor pro vztahy
I když zpočátku nedokážete vyvolat tento uctivý respekt k bytostem, které nejsou lidské, pouhý záměr uctivé pozice vytváří prostor pro vztah. To zase vytváří prostor pro přítomnost svatého. Podle O’Donohuea „to, s čím se setkáte, co rozpoznáte nebo objevíte, do značné míry závisí na kvalitě vašeho přístupu… Když přistupujeme s úctou, velké věci se rozhodnou přistoupit k nám.“ [4]
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Paul Woodruff, Reverence: Renewing a Forgotten Virtue, 2nd ed. (Oxford University Press, 2014), 1.
[2] Barbara Brown Taylor, An Altar in the World: A Geography of Faith (HarperOne, 2009), 21.
[3] John O’Donohue, Beauty: The Invisible Embrace (Harper Perennial, 2005), 31.
[4] Victoria Loorz, Church of the Wild: How Nature Invites Us into the Sacred (Broadleaf Books, 2021), 76–77, 77–78; and O’Donohue, Beauty, 23, 24.
Image Credit and inspiration: Mieke Campbell, untitled (detail), 2021, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. The child’s wide-eyed wonder mirrors a heart open to awe: seeing the sacred glimmer even in the most ordinary of moments.