Ekonomika sabatu a jubilea – Neděle, 1. února 2026
Dej nám dnes náš denní chléb. A odpusť nám naše dluhy, jako i my odpouštíme našim dlužníkům. —Matouš 6:11–12
Otec Richard Rohr OFM poukazuje na ekonomický důraz v Ježíšově modlitbě:
Modlitba za chudé a jejich dluhy
Tyto věty v Ježíšově modlitbě nebo v modlitbě „Otče náš“ o chlebu a dluzích jsou jasně modlitbou za chudé. Chléb a dluhy jsou hlavními starostmi rolnické třídy. Jak zajistím jídlo na zítra a jak zaplatím své účty? Ve staré angličtině Bible krále Jakuba bylo slovo „dluhy“ přeloženo jako „přestoupení“. Nyní se to zdá neměnné, protože to tak říkáme už tak dlouho, ale bezpochyby je slovo v původním textu jasně ekonomickým slovem.
Není to jen modlitba za provinilce
Tuto prosbu jsme spiritualizovali, stejně jako většinu evangelia. Udělali jsme z této prosby odkaz na soukromé, individuální odpuštění – ty, kdo se proti mně provinili. Jistě má tento význam, ale na první úrovni se tato prosba skutečně týká ekonomického zadlužení.
Síla této prosby spočívá v jubilejním roce, popsaném v Leviticus 25.
Padesátý rok posvětíte a vyhlásíte svobodu v celé zemi všem jejím obyvatelům. Bude to pro vás jubileum: každý z vás se vrátí ke svému majetku a každý z vás ke své rodině. Padesátý rok bude pro vás jubilejním rokem: nebudete sít ani sklízet přirostlou úrodu ani sbírat neprořezané révy. Neboť je to jubilejní rok; bude pro vás svatý: budete jíst pouze to, co pole samo vydá. V tomto jubilejním roce se každý z vás vrátí ke svému majetku… Nebudete se navzájem podvádět, ale budete se bát svého Boha, neboť já jsem Hospodin, váš Bůh. Budete dodržovat má nařízení a věrně plnit mé předpisy, abyste mohli žít v bezpečí na této zemi. Země vydá své plody, budete se nasytit a budete na ní žít v bezpečí.—Leviticus 25:10–13; 17–19
Ježíš myslí v modlitbě právě na velkorysost
Ve starověkém Izraeli se v padesátém roce vše vracelo původnímu majiteli. V ideálním případě byly odpuštěny všechny dluhy. Bylo to velké vyrovnání, znamení velkorysosti a shovívavosti Boha. To je učení, z něhož čerpá Ježíš, když cituje Izaiáše ve svém inauguračním projevu a během celého svého působení (Lukáš 4:18–19, 21).
Dluhy ve spotřební společnosti
Kdyby lidé žili podle zákona jubilea, komunismus by nikdy nebyl nutný a kapitalismus by nikdy nebyl možný. Duch tohoto jubilejního myšlení přetrval prvních 1000 let křesťanství, kdy člověk mohl být exkomunikován za to, že si vzal úrok z půjčky. (Nazývali to hříchem lichvářství.) Modlitba prosby, kterou Ježíš učí, stále vyvolává otázky týkající se ekonomiky: Jak dluhová zátěž – osobní dluhy, které lidé nesou v naší spotřební společnosti, státní dluhy, které nesou zejména země globálního Jihu – udržuje lidi uvězněné ve své vlastní historii?