Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Hebrejský prorok Ezechiel potvrzuje jedinečný a zřídka chápaný pojem milosti. V polovině knihy Bůh promlouvá: „Obnovím s tebou svou smlouvu a poznáš, že já jsem Jahve, a tak si vzpomeneš a budeš zahanben a ve svém zmatku budeš mlčet, až ti odpustím všechno, co jsi spáchal“ (Ezechiel 16:62–63).
Radikální jednota s Bohem a bližním je jediný způsob, jak se kdokoli z nás skutečně uzdraví nebo zlepší.
Láska je jediná věc, která proměňuje lidské srdce. V evangeliích vidíme Ježíše, jak plně zjevuje tuto božskou moudrost. Láska nabývá podoby a symboliky uzdravení a radikálního odpuštění – což je v podstatě vše, co Ježíš dělá. Ježíš, který představuje Boha, obvykle proměňuje lidi v okamžicích, kdy se nejvíce nenávidí, kdy nejvíce cítí stud nebo vinu, nebo se chtějí potrestat.
Všechno je křehké. I střepy prvních desek které Mojžíš obdržel a vzteky rozbil. Jsou věčnou připomínkou, jak je všechno křehké.
Svatá archa je vzorem pro srdce, která se snažíme pěstovat: dostatečně prostorná, aby pojala celé i zlomené, to vše najednou. Prostě neexistuje způsob, jak tyto dvě věci oddělit. Život je posvátné spojení smutku a oslavy. A to vše je svaté. (Rabínka Sharon Brousová)
Všichni jsme povoláni k cestě víry. Na každém kroku nás Bůh žádá, abychom důvěřovali, abychom řekli ano, abychom vložili své životy do Božích rukou. Je to jako chodit v temné místnosti a bát se, že do něčeho narazíme, zakopneme nebo spadneme. Natahujeme ruce před sebe a jdeme velmi pomalu. Zoufale si přejeme, aby nám byla cesta osvětlena. Chceme vědět, kam jdeme a jak se tam dostaneme. Přesto k nám z temnoty přichází hlas, který nás žádá, abychom důvěřovali.
Z pouště (z divočiny) se většina z nás se chce dostat co nejrychleji. Přesto podceňovat tento proces znamená předčasně otevřít kokon, protože chceme motýla. Vše, co v něm najdeme, je hleny nebo napůl zformované tělíčko brouka s malými, nepoužitelnými křídly. Otázkou není, co potřebujeme, abychom se z této divočiny dostali, ale spíše, co potřebujeme k obývání divočiny – tak dlouho, jak bude potřeba k dokončení našeho přechodu, naší metamorfózy. (AnaLouise Keatin)
Cesta pouští je vždy obtížná a zdá se, že trvá věčně… Ale pravdou je, že pokud dorazíme, než se poučíme z lekcí pouště, nebudeme si moci užít svobody, která nás čeká v zaslíbené zemi za ní. Tam budeme potřebovat moudrost, kterou můžeme získat pouze tady.
Začátečnická mysl je způsob života. Každý den jsme vyzýváni vidět tytéž známé lidi a krajinu novýma očima. Stejně jako je vesmír v každém okamžiku znovu stvořen a udržován, vše je živé a měnící se, včetně nás samotných, pokud jsme duchovně bdělí a věnujeme pozornost… Když vidíme existenci jako živou s možnostmi, vycházíme z Egypta, našeho osobního místa otroctví a omezení.
Aby se však Mojžíš naučil základní svobodě ve svém pravém já, musí mu Bůh přidělit konkrétní úkol: vytvořit svobodu pro lidi, kteří o ni příliš nestojí, a osvobodit je od utlačovatele, který si myslí, že má vše pod kontrolou. Často právě při práci na vnější svobodě, míru a spravedlnosti ve světě objevujeme ještě hlubší vnitřní svobodu.
Musíme se obrátit k Bohu a nechat se vést na této cestě víry. Musíme být ochotni prožít Exodus ve svém vlastním životě a vstoupit do svého vlastního putování pouští. Musíme dovolit Bohu, aby nás osvobodil z otroctví do svobody, z Egypta do Kanaánu, aniž bychom plně věděli, jak překonat poušť mezi těmito dvěma místy.