„Bůh tě nemůže milovat více. Bůh tě již miluje nekonečně. Musíš si jen více uvědomovat [Boží] lásku … tím, že jí budeš více přítomná. Je to jako poslouchat ptačí zpěv. Věnujte mu pozornost a radujte se z něj.“
Odvážná zranitelnost
Bůh je s námi v našich strachách a bolestech, v našich ranních nevolnostech a ušních infekcích, v našich uprchlických krizích a v našem snášení impéria, ve smradlavých stodolách a nevýrazných zapadlých městečkách, v porodních bolestech nové matky a v pláči malého dítěte. Ve všech těchto věcech je Bůh s námi – a Bůh je pro nás. A skrze Mariin příklad nás Bůh zve, abychom podstoupili riziko lásky – i když nás to nepochybně vystavuje možnosti, že budeme zraněni, vystrašeni a zklamáni
Ozvěna Mariina „ano“
Marie nám říká, že když Kristus přichází na tento svět, když se soucit stává tělem, získáváme nový model. Je nám nabídnut nový způsob života, nový soubor hodnot, podle kterých máme žít. A kdo přináší tuto dobrou zprávu? Nejsou to králové ani kněží, jsou to dvě obyčejné ženy, které prostřednictvím svého přátelského setkání zpívají vizi do naší tradice.
Odpověď na Boží „ano“
Je v nás část, Duch Svatý, která vždy říká Bohu ano. Bůh nejprve řekne „ano“ v nás a my řekneme „ano“, protože si myslíme, že to vychází z nás. Jinými slovy, Bůh nás odměňuje za to, že mu dovolíme, aby nás odměnil. To stojí za povšimnutí, možná i po zbytek našeho života.
Rozšiřování za hranice nás samých
Rozšiřujeme své srdce tím, že se navzájem přibližujeme – tím, že se z individuálního jednání přibližujeme k množnému „my“, zájmenu, které Bůh miluje nejvíce. Život je dlouhý, hostina je bohatá a my jsme předurčeni k tomu, abychom ji udrželi pohromadě. Naše srdce jsou svaly stvořené k obrazu Božímu, stvořené pro spojení. A existuje mnoho způsobů, jak být spřízněni.
„Ano“ plné milosti
Mariino „ano“ pro nás není snadné. Vždy vyžaduje, abychom se vzdali některých hranic svého ega, a to nikdo z nás nerad dělá. Mariino „ano“, jak je prezentováno v evangeliu, je souhlas, na který nejsme vůbec připraveni, bez jakýchkoli předběžných podmínek hodnosti, který je klidný a úžasně důvěřivý, že někdo jiný má vše pod kontrolou
Procvičování vděčnosti
Zaměřte své myšlenky na svou víru. Které části vaší víry se snadno přehlížejí? Možná je to modlitba, kterou jste opakovali mnohokrát, nebo hymnus, který jste slyšeli tolikrát, že už nevěnujete pozornost slovům. Možná je to rutina, jako je zapalování svíček před bohoslužbou. Jak vám předmět, který právě vidíte, připomíná hodnotu obyčejnosti a rutiny ve vaší víře? Jak vám obyčejnost pomáhá prožívat Boha? Jak můžete vyjádřit vděčnost za tento předmět?
Pozitivní myšlení
Dlouho po události se zabýváme špatnými zážitky a vynakládáme obrovské množství energie na předvídání toho, co by se mohlo v budoucnu pokazit.
Naopak pozitivita, vděčnost a prosté štěstí sklouzávají jako sýr na horkém teflonu. Studie, jako jsou ty provedené neuropsychologem Rickem Hansonem, ukazují, že se musíme vědomě držet pozitivní myšlenky nebo pocitu po dobu minimálně patnácti sekund, než zanechá nějaký otisk v neuronech. Celá tato dynamika se ve skutečnosti nazývá model mysli suchý zip/teflon
Praxe vděčnosti
Bolest, utrpení a nespravedlnost – to vše jsou skutečné věci. Nezmizí. Vděčnost však vyvrací falešný příběh, že tyto věci jsou souhrnem lidské existence, že zoufalství je posledním slovem. Vděčnost nám dává nový příběh. Otevírá nám oči, abychom viděli, že každý život je jedinečným a důstojným způsobem obdařen milostí
Vděčnost, milost a vztahy
život v komunitě
„Stačí, když si Boží lásku vtisknete do kostí a žijete, jako byste byli odpuštěni. Stačí, když se o sebe navzájem staráte, odpouštíte si a myjete nádobí.“ Když lépe porozumíme milosti, kterou jsme přijali, jsme schopni se obrátit navenek s vděčností a velkorysostí. Vděčnost se stává „naším domovem v Boží přítomnosti“ nebo, slovy Henriho Nouwena, „intimní účastí na samotném Božím životě“, která „sahá daleko za hranice našeho vlastního já k Bohu, ke všemu stvoření, k lidem, kteří nám dali život, lásku a péči“.