Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Bůh je radostný a Boží radost je nakažlivá. Když se napojíme na radost Páně, když vstoupíme do čisté radosti, která hoří jako miliarda galaxií v Božím srdci, brzy se ocitneme v situaci, kdy budeme křičet, tančit, zpívat, skákat, tleskat, kymácet se, smát se a jinak jásat a oslavovat.
Věřím, že základní, prvotní, fundamentální duchovní intuice je okamžik úžasu a zázraku. Říkáme: „Bože, to je krásné!“ Proč tak často říkáme „Bože!“ v takových okamžicích? Myslím, že je to uznání, že se jedná o božský okamžik. Jsme si nějak vědomi, že něco je prostě příliš dobré, příliš správné, příliš velké, příliš včasné. Když v našem životě chybí úcta a údiv, budujeme svou víru na zákonech a rituálech a snažíme se vytvořit nějaký moment úcty. Občas to asi funguje.
Kontemplace není nic jiného než tajný, pokojný, milující příliv Boha. Pokud jí dáte prostor, zapálí duši v duchu lásky.—Jan od Kříže
Bůh adventu není Bohem lhostejnosti, ale Bohem, který stvořil zrcadlové neurony – buněčnou síť zodpovědnou za mnoho z toho, co nás činí lidmi, tedy za základní schopnost číst a reagovat na emocionální potřeby druhých. Každé lidské setkání empatie začíná zrcadlovými neurony, které se aktivují při svědectví bolesti.
Jan od Kříže byl opravdu známý svou citlivostí k chudým a nemocným. Byl také známý svým soucitem. Jeden z mnichů píše ve svém deníku: „Když se vydáváme na procházku v našich malých nedělních skupinkách a malých skupinkách, vždy doufáme, že se k nám připojí Jan od Kříže, protože nás vždy rozesměje…“. Je to něco, co přesahuje temnotu tohoto světa, a paradoxně to radikalizuje naši přítomnost v něm ke svatosti života podle podmínek života…
Jan od Kříže
Vše, co je zde zapotřebí, je osvobodit její duši, zbavit ji břemen, nechat ji odpočinout od myšlenek a poznání, přestat se trápit přemýšlením a meditací. Duše se musí spokojit s láskyplnou pozorností vůči Bohu, bez rozrušení, bez úsilí, bez touhy ochutnat nebo pocítit [Boha].
Zemřete svému roztříštěnému já a zrodíte se do svého božského já. Vstupte do poznání skrze jehlu nepoznání. V tichu konečně uslyšíte hlas Svatého. V odevzdání se naprosté prázdnotě budete konečně naplněni Milovaným.
Báseň Jana od Kříže následuje….
To, co vnímáme jako utrpení, depresi, zbytečnost – okamžiky, kdy se Bůh stáhl – jsou často hlubokými projevy důvěry a pozváním k intimitě ze strany Boha. Na vnitřní cestě duše potkáváme Boha, který komunikuje s naším nejhlubším já, umožňuje a odpouští chyby. Právě toto dávání a přijímání a vědomí, že k němu dojde, činí Boha tak skutečným jako Milence.
„Mystik není někdo, kdo říká: ‚Podívejte se, co jsem udělal!‘ Mystik je ten, kdo říká: ‚Podívejte se, co se mnou udělala láska. Nezbylo nic jiného než Boží intimní láska, která se mi dává jako já sám.‘ To je požehnání v chudobě: když se vše v nás, co není Bohem, rozpustí a my si konečně uvědomíme, že jsme již tak krásní, jak je krásný Bůh, protože Bůh nám dal svou nekonečnou krásu jako to, čím jsm
Nemusíte celou noc zpívat v chrámu v Himalájích. Nemusíte být nejnovější inkarnací Marie Magdalény. Není nutné číst nebo psát duchovní knihy. Nemusíte znát rozdíl mezi mahájánovým a théravádovým buddhismem ani se učit nazpaměť blahoslavenství. Vše, co musíte udělat, abyste kráčeli cestou obyčejného mystika, je pěstovat v sobě údiv a vydat se na cestu.