Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Ježíš nemusel stát za pódiem nebo kazatelnou, aby kázal. Místo toho komunikoval se srdci a mysli svých posluchačů způsobem, který se stal nedílnou součástí samotného příběhu. Jediným způsobem, jak příběh dotvořit a uzdravit zraněné posluchače, bylo zapojit je do hluboké účasti.
Ježíš jako učitel hovořil převážně o tom, co je skutečné a co je neskutečné, co je dočasné a co trvalé – a tedy o tom, jak bychom měli žít v realitě. To vyžadovalo mnohem více pokory a upřímnosti než vzdělání. Tisíci způsoby říkal, že Bůh k nám přichází v přestrojení za náš život. Později jsme se naučili nazývat to tajemstvím vtělení a, jak to nazval Walter Brueggemann, „skandálem zvláštnosti“.
Ježíš byl učitelem moudrosti. Jeho poselství nebylo poselstvím pokání (alespoň v obvyklém smyslu, jak ho chápeme) a návratu k smlouvě. Spíše se držel moudrosti: transformace lidského vědomí. Kladl ty nadčasové a hluboce osobní otázky: Co to znamená zemřít, než zemřeš? Jak se zbavit svého malého života, abys našel ten větší? Je možné žít na této planetě s velkorysostí, hojností, nebojácností a krásou, které odrážejí samotnou Božskou bytost? To jsou otázky moudrosti a tvoří celé pole Ježíšova zájmu.
Lukáš nám říká, že Ježíš prošel cestou víry stejně jako my. To je působivé poselství různých dramatických situací, ve kterých Ježíš potřeboval víru – během pokušení na poušti, během debat se svými protivníky, v Getsemanské zahradě a na kříži. Rádi si představujeme, že Ježíš nikdy nepochyboval ani nezpochybňoval Boží lásku. Mnohem významnější poselství je, že ve své lidskosti se zachvěl, kladl otázky, měl pochybnosti – a přesto zůstal věrný. To je cesta moudrosti.
Život nabízí každému z nás celou škálu zkušeností a emocí. Nikdo neunikne silám a událostem, o kterých jsme přesvědčeni, že nás zlomí. Ale pochopit, že tytéž události jsou stejně tak součástí našeho života jako dosažení našich snů – získání perfektní práce, zamilování se, narození dítěte – je cennou životní lekcí. Mít plný, smysluplný život znamená přijmout celý život – to, co vnímáme jako špatné, stejně jako to, co vnímáme jako dobré.
Láska a milosrdenství jsou svrchované, i když se často skrývají v obyčejných lidech…
Dokonalost není odstranění nedokonalosti, jak si myslíme. Božská dokonalost je ve skutečnosti schopnost rozpoznat, odpustit a přijmout nedokonalost – stejně jako to dělá Bůh s námi všemi.
Pravidla sama o sobě mě nechala uvnitř prázdnou, ale pocit, že mě Duch osvobozuje, abych mohla být ve vztahu, byl tak životodárný, že jsem to mohla nazvat jen radostí. Něco na tomto novém uvědomění začalo vyplňovat část prázdnoty, kterou jsem pociťovala… Zjistila jsem, že vztah s Bohem a moje praxe setrvávání s Bohem, spojení s Bohem, jsou to, co mě činí pevným uvnitř i navenek… Možná slovo láska nejlépe popisuje to, co do mě proudilo; ano, hluboké vědomí, že jsem milována.
V písni Leonarda Cohena „Anthem“ je verš, který mi slouží jako připomínka, když se snažím všechno kontrolovat a udělat to dokonalé. Zní: „Všechno má trhlinu. Tak se dovnitř dostává světlo.“… Tato věta mi pomáhá připomenout si krásu trhlin (a neuklizených domů, nedokonalého rukopisu a příliš těsných džínů). Připomíná mi, že naše nedokonalosti nejsou vady; jsou připomínkou toho, že jsme v tom všichni společně. Nedokonalí, ale společně.
„Dokonalým“ člověkem se nakonec stává ten, kdo dokáže vědomě odpouštět a přijímat nedokonalost, spíše než ten, kdo si myslí, že je zcela nad nedokonalostí a mimo ni