Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Existuje nějaký vzorec chování, něco nevyřešeného, něco, co se natolik vymklo kontrole, něco natolik destruktivního, že si řekneme: „Musím s tím jít do samoty.“ Vždycky se nám to podaří. Mysleli jsme si, že se nám to daří poměrně dobře skrývat. Mysleli jsme si, že to zvládneme nebo alespoň udržíme jeho destruktivní povahu v poměrně velkém soukromí, ale teď je to tady – všem na očích – a ničí to naše pokusy dosáhnout něčeho dobrého.
Křesťanům by prokázalo velkou službu, kdyby se stín odlišoval od hříchu. Hřích a stín nejsou totéž! Byli jsme tak povzbuzováni, abychom se vyhýbali hříchu, že se mnozí z nás vyhýbali konfrontaci se svým stínem, a pak jsme nakonec „hřešili“ ještě hůř – a přitom jsme si to neuvědomovali! Jak učil Pavel: „Andělé temnoty se musí převlékat za anděly světla“
Pohyb k moudrosti druhé poloviny života má mnoho společného s nezbytnou prací se stínem a vznikem zdravého sebekritického myšlení. Ty jediné nám umožňují nahlédnout za vlastní stín a přetvářku a najít to, kým jsme, „skrytí s Kristem v Bohu“, jak říká Pavel (Kol 3,3
„Kdo jsem?“. Namísto záporné odpovědi řekněte ano na vše, co se objeví.
Existuje nespočet generací upřímně hledajících, kteří prošli stejnou lidskou cestou, a existuje spousta kolektivní a společné moudrosti. Existuje trvalá moudrost, která se stále opakuje v různých světových náboženstvích s různými metaforami a slovníkem.
Uvědomil jsem si, že je rozdíl mezi živou a umírající či mrtvou tradicí. Živá tradice se stále učí a roste. Ano, ohlíží se zpět, aby oslavila mnohé objevy, poučení, moudrost a dary z minulosti, ale nechová se, jako by už měla všechny odpovědi.
Další věcí, kterou kromě stvoření máme, je naše svědomí. Lidé se vždy řídili svým vlastním srdcem. Svým způsobem to odráží i Písmo. Vypráví nám příběhy o tom, jak bychom měli a neměli jednat. Tyto věci se učíme z příběhů….
Spirituál černých otroků:
Jednoho z těchto rán, jasného a krásného
Vezmu křídla a rozčísnu vzduch
Až se dostanu do nebe, obuju si boty
Budu běhat po slávě a říkat všem novinky
Až se dostanu do nebe, budu zpívat a křičet
Nikdo mě tam nevyžene. [2]
Pokud máme u stolu Písmo, zkušenost a Tradici, je to vlastně všechno zkušenost. Písmo je zkušenost skupiny lidí daleko, daleko v minulosti ve zcela jiném prostředí. Tradice je zkušenost jiné skupiny lidí, kteří po dlouhou dobu vykládali to, co řekla ta první skupina lidí. Pak přicházím já a se svou vlastní zkušeností i společenství, které přináší také všechny své zkušenosti. Je to připomínka toho, že si musíme dávat pozor, pokud se některý člověk nebo skupina snaží upravit zkušenost někoho jiného, protože se jim nelíbí nebo jim nevyhovuje.
Ježíš i Pavel zřetelně využívají židovská Písma a tradice a navazují na ně, oba je však odvážně vykládají optikou svých jedinečných osobních zkušeností s Bohem. To je nepopiratelné! Udělali bychom dobře, kdybychom následovali jejich příklad.