Věrná odolnost

Udělejte si také čas na zamyšlení nad tím, co jste již udělali pro pomoc druhým a co právě děláte. Představte si, jak se to všechno rozlévá do světa viditelnými i neviditelnými způsoby. Pravda o tom, co jste dali, spočívá vedle pravdy o tom, že stále existuje tolik utrpení, a vědomí jednoho vám pomůže, aby vaše srdce zůstalo otevřené pro druhé.

Setkání se strachem pomocí odpočinku

„Odvaha koneckonců neznamená nebát se, ale dělat to, co je třeba, navzdory strachu.“ [1] Z toho samozřejmě vyplývá, že pokud se nebojíte, není to odvaha. Pokud je ve mně nějaká odvaha, pak v tom, že odmítám nechat strach zastínit mou představivost pro cokoli jiného než pro bolest. Udržet si představivost pro krásné i strašné znamená snoubit obezřetnost s nadějí.

Rozlišování

Rozlišovat znamená riskovat…znamená to otevřít se něčemu novému. Znamená to pustit otěže a nechat se vést k cíli, který neznáme. Univerzitní instituce jsou neustále ohrožovány těmito viry: fragmentací, povrchností a…

Čtvrtý týden: Věrná odolnost

Jak je od tebe dobré, Bože, že jsi z pravdy udělal vztah, a ne myšlenku. Teď je mezi námi dvěma prostor pro růst, pro rozhovor, pro výjimku, pro nekonečné porozumění, které vzniká díky intimitě, pro možnost něco ti vrátit a dát – jako bych ti mohl něco vrátit. Nabízíš možnost zrušit, potěšit, omluvit se, změnit se, odevzdat se. Je tu prostor pro fáze i pro utrpení, pro vzájemnou vášeň i vzájemnou lítost. Je tu místo pro všechno vzájemné.

Víra nás volá k radosti

Musíme se připravit na to, abychom i uprostřed chaosu a utrpení žili dobrý život plný vzdorné radosti. Toho lze dosáhnout. Dokázaly to miliardy našich předků a sousedů. Jejich odkaz nás učí vnímat každou zesilující epizodu turbulence jako porodní bolest, z níž se může zrodit nová tvůrčí příležitost. Život bude tvrdý; jedinou otázkou je, zda se staneme tvrdšími, moudřejšími a odolnějšími….

Stát se novým světcem

Svoboda není pocit; je to stejně tak stav bytí a prožívání jako radost. Být svobodný znamená uvědomit si, že jsem vždycky byl svobodný. Skutečná práce na osvobození spočívá v uznání, že vždy existuje možnost volby, i když musím pracovat na tom, abych se k této volbě vrátil.

Zasvěcení chaosu

Písmo začíná celým světem chaosu. Pak Bůh začíná v této beztvaré prázdnotě nacházet možnosti designu, odděluje světlo od tmy, vodu od země….. Bůh posvěcuje chaos a dává mu tvar. Představuje nám ho jako akt tvořivosti a volby. Bůh pracuje v chaotické prázdnotě, dokud nevznikne řád a světlo, a to je dobré. Příběh z Genesis nám připomíná, že prázdnota není tak prázdná, jak si myslíme.

Víra a odolnost

Neexistuje žádný nonstop útěk k novému uspořádání. Různé systémy tomu říkají „osvícení“, „exodus“, „nirvána“, „nebe“, „jaro“ nebo dokonce „vzkříšení“. Přeuspořádání je život na druhé straně smrti, vítězství na druhé straně neúspěchu, radost na druhé straně porodních bolestí. Je to naléhání na to, abychom prošli skrz – ne pod, přes nebo kolem. Abychom se tam dostali, musíme snášet nepořádek, učit se z něj a zahrnovat ho, překračovat první naivní řád – ale také ho stále zahrnovat!