Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Zdravé náboženství nám dává základní pocit úcty. Oživuje jinak prázdný vesmír. Dává lidem univerzální úctu ke všem věcem. Jen s takovou úctou nacházíme důvěru a soudržnost. Teprve pak se svět stává bezpečným domovem. Pak můžeme vidět odraz božského obrazu v člověku, ve zvířeti, v celém přirozeném světě – který se nyní stal ze své podstaty „nadpřirozeným“.
Musíme se udržet ve víru uprostřed všeho, co od nás dnešní den bude vyžadovat. Budeme muset udělat to a to. Budeme muset cítit to a ono. Ale musíme si udržet stabilní střed vědomou volbou pro lásku. Budeme-li se cvičit v návratu k této Lásce, stane se skutečně skutečnou a vitální. Musíme si dovolit, všímat si a čerpat z tohoto božského, vrozeného víření lásky v nás, mezi třemi – a samozřejmě se staneme čtvrtým!
Všichni tu za pár let nebudeme. Máme jen jednu šanci žít tento život lásky. Každý den je lekcí lásky, kdy se učíme, jak nesvazovat sebe a své bližní, ale ve skutečnosti osvobozovat sebe i druhé. Ježíš zde Petrovi a nám všem říká, že podpoří to, co děláme. Jsme Ježíšovými vyslanci. Jak říká svatá Terezie, „jsme jediné ruce a nohy, jediné oči a uši, které Ježíš má“. Ježíš předal každému z nás poslání, tajemství a zázrak Boží říše.
Když skutečně věřím, že Bůh je můj Otec a Matka, zkrátka můj Stvořitel, jsem povinen věřit také tomu, že všichni muži, ženy a děti jakékoli rasy, barvy pleti, vyznání nebo etnického původu jsou mými sestrami a bratry v Kristu – ať už jsou anglikáni, římští katolíci, metodisté, černí muslimové, příslušníci judaistické víry, ruští pravoslavní, buddhisté nebo ateisté…..
Musíme s nimi denně bojovat … s těmi mnoha drobnými starostmi o zítřek, protože vysávají naši energii…. Věci, které je třeba udělat, se musí udělat, a pokud jde o zbytek, nesmíme dovolit, abychom se zamořili tisíci drobnými obavami a starostmi, tolika pohnutkami bez důvěry v Boha…. Nakonec máme jen jednu morální povinnost: získat v sobě velké plochy pokoje, stále více pokoje, a odrážet ho směrem k druhým. A čím více pokoje bude v nás, tím více pokoje bude i v našem neklidném světě.
K čemu je dobré odříkávat dobře Božské oficium, sdílet eucharistii, když k tomu člověka nenutí láska?K čemu je vzdát se všeho a přijít sem na poušť a do horka, když se tomu brání jen láska…?
„Budeš souzen podle své schopnosti milovat,“ říká velký kámen, pod nímž jsem strávil svůj očistec a čekal, až v mém nitru vyroste dokonalá láska, kterou mi Ježíš přinesl na zem….Kéž by ten den nebyl daleko. [2]
Fannie Lou Hamerovou jsem si vybrala jako příklad kontemplace pro její duchovní zaměření a odhodlání. Její praxe vypovídala o hloubce jejího kontemplativního ducha. Tváří v tvář katastrofálnímu utrpení Hamerová pracovala, milovala, zpívala a vzdorovala mocným. Poté, co se zaregistrovala k volbám, byla uvězněna, zbita a pronásledována vykonavateli společenského řádu…..
Každodenní kontemplativní modlitba nám pomáhá znovu objevit naši přirozenou jednotu a naučit se setrvávat v přítomnosti s důvěrou, že v Bohu jsme již dobří a v bezpečí. Nemusíme si dělat starosti o své malé soukromé, oddělené a nejisté já.
Dovolte si ocenit dobrotu úžasného těla, které vám Bůh dal, a pociťujte svou spřízněnost s celým stvořením.
Podle Bonaventury jsme byli stvořeni v jednotě, postupujeme vpřed, nakolik jsme v jednotě, a vracíme se k plnému Božímu daru konečné jednoty. Je to milost před, během i po.