Sedět s Mechthildou a číst ji znamená být uchvácen krásou toho, co říká. Znamená to sedět v tichu a prosit Boha, aby prohloubil naši schopnost uvědomit si, jak se láska, o níž ona mluví, už v nás rozvíjí a jak jí být věrní a nést ji po celý den.
Boží vášnivá láska
Velkým a skrytým tajemstvím je toto: nekonečný Bůh hledá a touží po důvěrném vztahu s lidskou duší. Jakmile takovou intimitu zažijeme, popisuje nám ji jen intimní jazyk milenců: tajemství, něha, výjimečnost, zvláštnost, změna pravidel „kvůli mně“, nahota, riziko, extáze, neustálá touha a samozřejmě také nezbytné utrpení. To je mystický slovník svatých. [3]
Žebravá mystička Mechthilda z Magdeburku (asi 1207-1282) psala o své zkušenosti s vášnivou Boží láskou a touhou.
Napravení trhliny
Vyzýváme vás, abyste prozkoumali svůj národ, naši planetu a přírodu a zeptali se, kde je utrpení, zejména nevinné utrpení, na které byste mohli reagovat láskou? Jaké máte sny o tom, čím by se vaše společnost a náš svět mohly stát? Jak byste mohli přispět ke zrodu nové společenské smlouvy? Jak vaše každodenní volby a životní styl přispívají ke změně lásky?
Přesun mimo naše komfortní zóny
Je možné, abychom se na sebe navzájem dívali tak, jak nás vidí Bůh, a ne skrze naše předsudky? Pravdou je, že Bůh nevidí lidi tak, jak je vidíme my, bez ohledu na to, jak moc se snažíme sebe i druhé přesvědčit, že náš způsob je způsobem Stvořitele. V Božích očích je každý člověk nositelem [Božího] obrazu. Každý je zvláštním stvořením, každý je milován, každý potřebuje Boží lásku a odpuštění…..
Víra napravuje trhlinu
Nyní se nacházíme v kulturních válkách téměř ve všech osobních a společenských otázkách. Většinu z nás už nic nešokuje. Často jsme smutní, sklíčení, dokonce odcizení jedinému světu, ve kterém žijeme. Toužíme po porušovatelích, kteří by mohli obnovit naše zničené domy, (viz Izajáš 58,12). Toužíme po lidech s velkou duší, kteří v sobě dokážou udržet chaos – a dodat nám odvahu udělat totéž.
Zdědění prorockého povolání
Učili mě Micheáše 6: Co jiného požaduje Hospodin, než konat spravedlnost? Izajáš 58: Jsme povoláni, abychom napravovali trhliny, abychom rozvazovali pouta bezbožnosti. Lukáš 4: Duch Páně je nade mnou, abych hlásal dobrou zprávu chudým. Matouš 25: Cokoli učiníte nejmenšímu z těchto, mně jste učinili. Nebyly to jen texty k zapamatování. Byly to kotvy, kolem nichž se musí soustředit autentický křesťanský život.
Reakce na mezery
To je to, co je tak pozoruhodné na duchu vůdců, jako je Nelson Mandela a Desmond Tutu, kteří jsou nepochybně zkušení v protestu a odporu. Přestože nesli velké břemeno mezer nespravedlnosti, vyzařovalo z nich přesvědčení, a ne odsouzení, vykoupení, a ne konečný soud, přijetí, a ne odmítnutí. Skutečně prorocká povaha jejich práce v Jihoafrické republice spočívala v tom, že usilovali o spravedlnost s kvalitou milosrdenství, která utvářela snahu o společenství s nepřáteli a cizinci.
Láska a moc
sme nyní dostatečně jistí, abychom připustili, že uvnitř našich vlastních cest a pro ty, kteří žijí na okraji, je stejně tolik pravdy, možná dokonce více? Takzvaní „celníci a prostitutky si razí cestu do Božího království před vámi“ (Mt 21,31). Zralé křesťanství je možná tehdy, když se vnitřek setkává s vnějškem a spodek může učit vrchol.
Autentická síla je schopnost jednat z plnosti toho, kým jsem, schopnost navazovat a udržovat vztah s lidmi a věcmi a svoboda rozdávat se. To mi zní jako čisté evangelium.
Napravit zlomeniny
Bez určité formy kontemplativního odevzdání vidím jen malou naději na průlom, na novou půdu, na překročení ideologií, malé mysli a sevřeného ega. Jednání bez kontemplace je práce křečků a pískomilů. Přežijeme s ní den, dává nám dočasný pocit pohybu, ale svět se nestaneme novým, když se budeme točit na kolečkách, která nikam nevedou.
Prorocká naděje
Myslím, že Matka Země bude nakonec v pořádku. Jen doufám, že tu budeme dost dlouho na to, abychom to viděli. Ačkoli si kvůli tomu můžeme připadat dost bezvýznamní, další způsob, jak tuto větu obrátit, je tento: „Jsme tu ještě… zatím. Ale Země zůstává navždy.“