Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Na kontemplativní cestě, když plaveme do těchto hlubších vod k pramenům naděje, začínáme zakoušet a důvěřovat tomu, co znamená odložit sebe, opustit běžné vědomí a odevzdat se Božímu milosrdenství. A když se naděje, skrytý pramen milosrdenství hluboko v nás, v tomto doteku uvolní a vytéká ze středu, naplňuje nás plností vlastního Božího záměru, který žije sám sebe v akci, pak v sobě objevíme tajemnou hojnost, abychom mohli žít v akci to, co by naše obyčejné srdce a mysl nemohly udržet.
Pokání, k němuž nás Křtitel vyzývá, spočívá v rozpomínání se, a to ve společném rozpomínání se a následném nesení důsledků tohoto rozpomínání. Není to snadné, protože břemeno znovupamatování je velké. Ale musíme se o to pokusit v zájmu pravdy…..
Naše víra nám nabízí vhled do cesty vpřed, vizi, která nám může pomoci vycítit cestu k novému světu, který musíme vytvořit. Do jejích hlubin nesaháme pro něco duchovně nadřazeného, ne pro svatější způsob života než ostatní…. Zřeknutí se, prostota, sdílení společných věcí, sestupná mobilita, to už nejsou jen obdivuhodné vlastnosti duchovně moudrých a pokročilých, staly se nutností pro budoucí život.
Člověk, který dokáže plně vidět přítomný okamžik, není nikdy beznadějný. Beznaděj je zkušenost, při níž je zrak člověka zaměřen jedním směrem: „Jediný způsob, jak budu šťastný, je ten, že se stane to a to.“ A tak je to. Když si dokážeme představit jen jeden způsob, jak být šťastní, nepoznáváme plnost a možnosti okamžiku. Zhroutíme se, pokud je nám naše jediná cesta odňata. V tom spočívá síla proroků – rozpoznat, že vždy existuje jiný způsob, jak se může naplnit zaslíbení, jiný způsob, jak nás může oslovit božská láska.
V Boží rodině nejsou žádní cizinci. Všichni jsou uvnitř. Černí i bílí, bohatí i chudí, homosexuálové i heterosexuálové, Židé i Arabové, Palestinci i Izraelci, římští katolíci i protestanti, Srbové i Albánci, Hutuové i Tutsiové, muslimové i křesťané, buddhisté i hinduisté, Pákistánci i Indové – všichni patří…..
Boží zaslíbení nabíjejí a rozšiřují srdce, prohlubují naši schopnost žít a kvalitu našeho bytí v tomto světě. Vkládají do nás autoritu. To je nakonec jediné překonání smrti, jediná odpověď na absurditu, že tento čas skončí. Právě to dělají Boží zaslíbení – vedou nás ke zkušenosti hlubšího života. Autoři evangelií to nazývají vzkříšením.
Jsme vnitřně pohnuti tvou milostí, abychom se natáhli a dotýkali se láskou bolavých míst, aby se utrpení rozpustilo v lásce, a abychom se dál dotýkali láskou bolavých míst, dokud nezůstane jen láska, a abychom s tím měli trpělivost a byli dětští a otevření a věrní tomuto tajemnému procesu, v němž ztělesňujeme tvou uzdravující přítomnost uprostřed našich životů. A prosíme o to skrze tvého Syna, Ježíše. Amen.
Prameny:
Jedním z prvních kroků k uzdravení a přežití je velký doušek reality. Než se můžeme uzdravit, musíme si přiznat, že jsme byli zlomeni. Nemůžeme se uzdravit, dokud nepřiznáme smutek události, které nás zranily, neuvolníme duchovní toxiny, které v nás zanechaly, a neotevřeme se něčemu novému. Společné truchlení nabízí něco, co nemůžeme získat, když truchlíme sami.
To vše znamená, že Bůh tě zachraňuje V tvém těle, ne Z tvého těla. Vaše tělo má stejnou podobu a podstatu jako to, které se Bůh rozhodl obléci a chodit mezi námi jako Ježíš. Vaše tělo je pro Boha svaté a krásné – vaše mladé, staré, zdravé, tlusté, cis, queer, postižené, silné tělo. Vždyť je to koneckonců lidské tělo, do kterého Bůh vložil Boží obraz, imago dei.
Celistvost neznamená dokonalost: znamená to přijmout zlomenost jako nedílnou součást života. Toto poznání mi dává naději, že lidská celistvost – moje, vaše, naše – nemusí být utopickým snem, pokud dokážeme devastaci využít jako zárodek nového života.